V přírodě je krásně, říká trampský kronikář Josef Hrubeš

16. květen 2016

Ruksak na záda, dobré boty a hurá do přírody. Tak nějak bychom mohli ve zkratce popsat tramping. Trampuje se pořád, ale staří bardi přesto s nostalgií vzpomínají na zašlé časy plné romantiky a úcty k přírodě. Jedním z nich je Josef Hrubeš, který psal kroniku spojených trampských osad v Třebíči a dodnes si vede svůj cancák. Pro ty kdo neví, je to trampský zápisník.

Josef Hrubeš trampuje už od svých patnácti let. Tehdy, na začátku šedesátých let minulého století se parta učňů z třebíčské továrny rozhodla vyrážet do přírody. Jejich cílem bylo údolí řeky Jihlavy, dnes zaplavené Dalešickou přehradou. Založili také trampskou osadu s názvem White star. „Mám dojem, nevím, jestli to není v knížce Bílá velryba. Jestli se tak nejmenovala ta loď, Bílá hvězda,“ říká Josef Hrubeš.

Koupil jsem od kamaráda starou usku za čtyřicet korun

Vybavení tehdejšího trampa bylo jednoduché. „Napřed deky, pak začali dělat dekový spacáky, bylo to na zip jako mumie. To stálo sto šedesát korun tenkrát! To byl majlant, protože v učení jsme brali třicet pět korun měsíčně,“ vzpomíná s úsměvem Josef Hrubeš. K tomu tramp přibalil ešus, lžíci, nějakou tu konzervu a chléb. To vše v ruksaku. Kdo měl z války vojenské tele nebo americkou usku, byl king. „Kamarád měl dvě usky, tak jsem jednu koupil za čtyřicet korun,“ říká trampský kronikář.

Spojené osady mohly vysílat nejlepší zpěváky na Portu

V roce 1964 se třebíčské osady Bílá kánoe, White star, Papírníci, Zlatý pádlo, Albatros, Ztracenci, Roveři a Kajmani spojily. „Spojily se na podnět kamaráda z Bílé kánoe Dědka. Bylo to po vzoru Spojených brněnských osad,“ vysvětluje Josef Hrubeš. Jednotlivé osady mívaly třeba jen tři čtyři členy. Jako Spojené trampské osady Třebíč mohly pořádat větší akce, nebo vysílat nejlepší zpěváky na Portu. Stále ale existovaly a existují i jednotlivé osady se svými šerify.

Cancák je taková trampova paměť

Trampský život Josefa Hrubeše je bohatý i dnes. Dokazuje to jeho cancák, jak trampové říkají zápisníku, který nosí stále s sebou. Je plný razítek navštívených restaurací, turistických cílů, jízdenek a poznámek kamarádů. Ve starších cancácích, které Josef Hrubeš stále schovává, jsou i texty trampských písniček.

Spustit audio