V dubnu 1915 zavedli nevídanou novinku: přídělové lístky na chleba a mouku

V kronice městyse Luka nad Jihlavou se píše: „Na den určeno 210g chleba nebo 240g mouky, na venkově 336g chleba.“ Lidé na vesnici dostávali příděl jídla větší proto, že museli těžce pracovat v hospodářství. Představte si, že i tloušťka krajíce se kontrolovala. „Četníci prohlížejí dřevařům chleba, nemají-li velikou porci na celý den.“

Dvacet deka chleba jsou sotva 4 krajíčky na den. Člověk dneska ani neví, kolik krajíců za den vlastně sní, že? Během války to měly babičky tuze dobře spočítané, aby se zbytečně neplýtvalo. Příděl se navíc postupně snižoval, takže na jeden lístek jste toho dostali na konci vojny i polovinu toho, co v dubnu 1915.

Zavedení chlebových lístků udělalo lidem v hlavě zmatek. Mnozí vůbec nechápali, jestli chlebový lístek je jen poukaz a musí se v obchodě ještě platit, nebo jestli vám chleba dají zadarmo jen na ten lístek. Zvláštní systém fungoval i v restauracích, kde jste museli u jídla také odevzdat ústřižek, abyste k polívce dostali krajíc.

Brzy se ukázalo, že přídělový systém nedostatek jídla nevyřešil.

Loucký kronikář píše: „V městech tisícihlavé zástupy tvoří před krámy frontu a tlačí se, aby dostaly trochu mléka, mouky, chleba a jiných náhražek.“

To, co jste měli dostat na příděl, by k obživě nestačilo, ceny na černém trhu byly přemrštěné, a tak se jezdilo za potravinami na venkov a vyměňovaly se za oblečení, šperky nebo tabák, jak jsme o tom v Kronice Vysočiny už mluvili.

Kromě lístků na chleba a mouku postupně přibývaly i další -enky: cukřenky, sádlenky a máslenky, kávenky, lístky byly i na brambory, maso, vajíčka, mýdlo a šaty a od tuhé zimy 1917 taky na uhlí a na petrolej.