V dubnu 1915 zavedli nevídanou novinku: přídělové lístky na chleba a mouku

27. duben 2014

Válka už trvala 8 měsíců a obyčejní lidé měli potíže sehnat základní potraviny. Všechno bylo strašně drahé. Do konce roku 1914 se ceny zdvojnásobily, na černém trhu jste sehnali jídlo dokonce za čtyřnásobek toho, co to stálo před válkou. Stát chtěl vyřešit problémy tím, že bude na osobu určený příděl chleba nebo mouky.

V kronice městyse Luka nad Jihlavou se píše: „Na den určeno 210g chleba nebo 240g mouky, na venkově 336g chleba.“ Lidé na vesnici dostávali příděl jídla větší proto, že museli těžce pracovat v hospodářství. Představte si, že i tloušťka krajíce se kontrolovala. „Četníci prohlížejí dřevařům chleba, nemají-li velikou porci na celý den.“

Dvacet deka chleba jsou sotva 4 krajíčky na den. Člověk dneska ani neví, kolik krajíců za den vlastně sní, že? Během války to měly babičky tuze dobře spočítané, aby se zbytečně neplýtvalo. Příděl se navíc postupně snižoval, takže na jeden lístek jste toho dostali na konci vojny i polovinu toho, co v dubnu 1915.

Zavedení chlebových lístků udělalo lidem v hlavě zmatek. Mnozí vůbec nechápali, jestli chlebový lístek je jen poukaz a musí se v obchodě ještě platit, nebo jestli vám chleba dají zadarmo jen na ten lístek. Zvláštní systém fungoval i v restauracích, kde jste museli u jídla také odevzdat ústřižek, abyste k polívce dostali krajíc.

Brzy se ukázalo, že přídělový systém nedostatek jídla nevyřešil.

Loucký kronikář píše: „V městech tisícihlavé zástupy tvoří před krámy frontu a tlačí se, aby dostaly trochu mléka, mouky, chleba a jiných náhražek.“

To, co jste měli dostat na příděl, by k obživě nestačilo, ceny na černém trhu byly přemrštěné, a tak se jezdilo za potravinami na venkov a vyměňovaly se za oblečení, šperky nebo tabák, jak jsme o tom v Kronice Vysočiny už mluvili.

Kromě lístků na chleba a mouku postupně přibývaly i další -enky: cukřenky, sádlenky a máslenky, kávenky, lístky byly i na brambory, maso, vajíčka, mýdlo a šaty a od tuhé zimy 1917 taky na uhlí a na petrolej.

autor: Petra Emmerová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.