V bytové restauraci jsou kuchařky zároveň servírkami, číšnicemi i hostitelkami
Princip bytové restaurace je jednoduchý. Dáte o sobě vědět, navaříte, hosty pozvete k sobě do domu nebo bytu. Jedna taková restaurace funguje i na Vysočině.
„Bytová restaurace je už podle názvu v bytě, u nás v domě, a my zveme do našeho obýváku 8 lidí podle menu, které vypíšeme, vyhlásíme, vyvěsíme. A koho zaujme, ten se k nám objedná, a může s námi usednout ke stolu,“ říká Magda Pojerová, která s Jitkou Baďurovou právě chystá další kolo vaření pro celkem jedenáct lidí – osm hostů, dvě hostitelky a fotografa.
Dvě kamarádky z Nové Říše se rozhodly po přečtení článku v časopise o bytových restauracích toto dobrodružství vyzkoušet a v roce 2014 s ním začaly. Původní nápad otevřít bytovou restaurace 4x do roka se ukázal jako příliš náročný, ale přibližně dvakrát ročně už se to zvládnout dalo.
Teď se po covidové rok a půl trvající pauze chystají na prvorepublikové menu, které uvaří krátce po oslavách našeho státního svátku.
Dvoudenní maraton
Co je k tomu potřeba? Vymyslet celé menu, nakoupit suroviny a rozvrhnout si, co se kdy bude vařit. „Některé věci si dopředu zkoušíme a testujeme na rodině,“ směje se paní Magda. Letos to bude polévka z červeného zelí s brusinkami, telecí španělské ptáčky s nádivkou a smaženými bramborovými knedlíčky, králičí paštika k vínu, sýrová pěna v listovém těstě a dezert – tvarohový knedlík v perníku na švestkovém čatní.
„Většinou je to dvoudenní maraton, ale většinou ten sobotní, protože to vždycky máme v sobotu. Tak to už od rána kmitáme, vaříme, ale když se do toho člověk pustí, ve dvou to jde perfektně, a ještě se u toho zasmějeme. Hosté přicházejí na šestou. Obsluhujeme obě, ale jsme zároveň i hostitelky. Protože ti lidé se neznají, tak my někdy zachraňujeme konverzaci,“ vysvětluje Magda a Jitka Baďurová dodává: „S těmi lidmi sedíte, mluvíte a poznáváte se s nimi. Protože přijedou lidé z celé republiky a k sobě ke stolu by si nikdy nesedli, a každý dělá něco jiného, má jiné zájmy, to je na tom to nejzajímavější.“
Z celé země i ze zahraničí
„Přijeli z Chebu, z Děčína, nebo třeba jedna rodina přijela ze Slovenska až od Trenčína jenom na tu naše večeři! Ráno se sbalili, přijeli sem a po večeři se zase vydali zpátky na Slovensko,“ vzpomíná Magda.
A co to oběma kamarádkám přináší? „Je to adrenalin, nervy, ale i to, že nás to donutí uvařit jídla, která bychom jinak nikdy nevyzkoušely,“ smějí se obě.
Související
-
Polévka z červeného zelí s brusinkami
Zelňačku s klobásou známe dobře, ale zkusili jste někdy uvařit polévku z červené hlávky zelí? Prý se dělávala v dřívějších dobách, a to v židovské kuchyni.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
