Ustupovat agresorovi nejde: Historik Kyncl připomíná 80 let od konce války

„Možná je smutné, že někteří ani po 80 letech nevědí, co si 8. května vlastně připomínáme,“ otevírá rozhovor Hela Dvořáková k zamyšlení nad výročím konce druhé světové války v Evropě. Připomíná přitom, že cesta k válce nebyla náhodná a její příčiny je potřeba neustále vysvětlovat.

Jedním z klíčových okamžiků byla podle Kyncla situace po nástupu Adolfa Hitlera. „Masaryk už v roce 1933 reagoval recenzí Mein Kampfu, ve které jasně zpochybnil Hitlerovy rasové fantasmagorie. Podepsal ji ale jen zkratkou V. S., aby ji Němci nemohli politicky zneužít,“ popisuje. Československá vláda tehdy reagovala i legislativně, když zakázala německou nacistickou stranu DNSAP. Přesto proud radikalismu, který přicházel ze zahraničí, zesiloval. „Proti tomu se nedalo efektivně bránit. Propaganda byla silnější než jakýkoli státní zákrok,“ říká Kyncl.

Zlom podle něj nastal v roce 1938, kdy došlo k Mnichovské dohodě. „Všichni tušili, že pokud padne Československo, Hitlera už nic nezastaví,“ zmiňuje historik. Připomíná také, že mnozí sudetští Němci původně nechtěli republiku opustit, ale síla třetí říše je nakonec strhla. „Mnoho z nich toho později hořce litovalo, protože padli na východní frontě,“ dodává.

Výrazně se dotýká i atentátu na Reinharda Heydricha. „Byl to hlavní architekt konečného řešení židovské otázky. Když byl zabit, atmosféra strachu v nacistickém vedení byla obrovská,“ říká. Připomíná i následné tragédie, Lidice i Ležáky a osobní vzpomínky své rodiny, která se v těch dnech pohybovala nedaleko místa dění.

Závěr války byl podle Kyncla paradoxní. „V těch posledních dnech padlo nejvíc lidí za celou dobu okupace. Ačkoliv Hitler byl mrtvý, bojovalo se dál. Povstání, naděje, ale i kruté odvety.“ Připomíná příklad Přerova či Třeště, kde ještě v květnu nacisté popravovali civilisty.

Čtěte také

Třešť otevřela naučnou stezku Sousedé ve válce. Připomíná tragické osudy obyvatel za druhé světové války

Konečně 9. května přichází svoboda. Lidé slaví, mávají šeříky. Jenže nadšení je rychle vystřídáno realitou. „Na 70 tisíc lidí se vrací z koncentačních táborů. Dalších 650 tisíc z totálního nasazení. A stovky tisíc už se nikdy nevrátí,“ uzavírá Kyncl. Jeho výzva je přímá: „Nemůžeme agresorovi ustupovat. Když mu ustoupíme jednou, nepřestane.“