Dukovany slaví 40 let. Rozhovor s Pavlem Cafourkem jsme pro vás vysílali přímo z jaderné elektrárny
Jaderná elektrárna Dukovany slaví 40 let od spuštění svého prvního bloku. Při této příležitosti jsme dnes vysílali přímo z místa, které je už čtyři desetiletí symbolem české energetiky, bezpečnosti a technologického pokroku.
Od roku 1985 dokázala elektrárna vyrobit půl bilionu kilowatthodin elektřiny.
Hostem našeho živého vysílání byl dlouholetý pracovník elektrárny Pavel Cafourek, který zde působí 46 let. Začínal jako technik radiační kontroly, dnes pracuje jako technik chemických režimů.
„Začalo to vlastně už na základní škole,“ vzpomíná Cafourek. „Když se objevila možnost pracovat v jaderné elektrárně, rozhodl jsem se podat přihlášku na průmyslovku v Blansku.“ Po dokončení střední školy a vojenské služby tak nastoupil rovnou do Dukovan.
Vzpomínky na začátky elektrárny jsou podle něj plné výzev i odhodlání. „Po výstavbě bylo okolo elektrárny na podzim neuvěřitelné množství bláta, všude jsme chodili v holínkách. Ale všichni se na spuštění hodně těšili. Byl to obrovský projekt, který měl zaměstnat lidi z širokého okolí,“ popisuje.
Už rok po spuštění prvního bloku otřásla světem havárie v Černobylu. Pavel Cafourek tehdy pracoval v laboratořích vnější dozimetrie v Moravském Krumlově. Spolu s kolegy monitoroval okolí Dukovan pomocí šestnácti stanic se vzduchovými filtry. „Najednou jsme zjistili, že je velký průšvih,“ říká. Po kontrole techniky vyšlo najevo, že jde o důsledky černobylské havárie, nikoliv o problém v Dukovanech.
„Neměli jsme vyloženě strach, protože typ reaktoru v Dukovanech je úplně jiný než v Černobylu,“ vysvětluje. A dodává: „Po těch 46 letech, co tady pracuji, můžu říct, že jaderná bezpečnost je zde na prvním místě.“
Životnost elektrárny se postupně prodlužuje. Původně měly bloky fungovat do roku 2047, dnes se hovoří o prodloužení až do roku 2060.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
