Účast v havířském průvodu stála před válkou sto padesát korun. Ne každý si to mohl dovolit

„Já jsem šel pětkrát od roku třicet pět až čtyřicet. Pod Hitlerem jsem ještě jednou šel,“ vzpomíná na účast v havířských průvodech František Sládek. Narodil se jako jihlavský Němec. „Já jsem se narodil v Brněnský ulici, tam jsme žili až do roku třicet a pak jsme se přestěhovali do Srázný třicet šest. To je pod plynárnou,“ upřesňuje. Na život v Jihlavě má pořád jasné vzpomínky, i když ji musel po roce 1945 opustit. Ani v Heidenheimu, kde našli druhý domov, se ale jihlavští Němci tradice průvodu nevzdali a s jejím obnovením v Jihlavě pak současnému organizátorovi Milanu Kolářovi František Sládek s manželkou pomáhali.

Do průvodu pomohl Františkovi soused holič. Z tří set zájemců vybrali jen sto padesát dětí

Pojďme ale zpět ke vzpomínkám Františka Sládka. Účast v havířském průvodu tehdy bylo velké privilegium. „Tenkrát bylo taky tolik havířů, jako teď. Tak sto padesát, ale hlásilo se nejmíň tři sta, tak jste musel mít štěstí,“ vypráví. Jemu tehdy pomohl tatínek. „Byl hodinářem na dolním náměstí na levé straně, ten rohák, a vedle něho byl holič, taky Němec a ten byl u toho spolku,“ vzpomíná. Tehdy Františkův tatínek holiče požádal, jestli by synovi nepomohl dostat se do průvodu. Podařilo se. Rodiče účastníků tehdy museli zaplatit poplatek sto padesát korun za účast v průvodu. František Sládek si také vzpomíná, že všichni jeho kamarádi si takovou částku dovolit nemohli.

V čele průvodu šla městská kapela

„To jsme vždycky chodili třiadvacátého odpoledne. Šli jsme na Jánský kopeček, tam jsme měli požehnání, a druhý den čtyřiadvacátého, to bylo dopoledne, jsme šli ke Svatému Ignáci pro kněze. Ten šel s naším průvodem, vpředu byla hudba, tenkrát to byla městská kapela, to byl tenkrát pan Honsig. Šli jsme vždycky Křížovou a Sráznou kolem toho baráku, kde jsem bydlel,“ usmívá se František Sládek, jakoby to měl všechno znovu před očima. Dodnes vycházejí havířci dvacátého čtvrtého června na svátek Svatého Jana.

Tradici havířských průvodů přenesli jihlavští Němci i do Heidenheimu

Stejně jako dnes, i tehdy, děti postupně dorůstaly do různých kostýmů. František Sládek si tak vyzkoušel rokoko a denní směnu. „Potom jsem byl Schichtmeister, potom jsem byl inženýr, a nakonec v roce třicet devět zavedli novou skupinu, ti úplně černí,“ vyjmenovává.