U Effů měli cedulkové hospodářství. Jinak to při herecké práci ani nešlo
Herec Karel Effa měl jediného syna, Jiřího. Ten se sice vůbec nepotatil, stal se pasířem, ale s tatínkem na natáčení jezdil a má spoustu milých vzpomínek. Jiří Effa dlouhá léta pořádal na Humpolecku dětské tábory a tak se mu na Vysočině zalíbilo, že tady koupil chalupu.
„Byl jsem vtažený do toho jeho života, začal jsem s ním jezdit po zájezdech,“ vzpomíná Jiří Effa na své dětství a mládí vedle slavného tatínka. „Byl večer tak unavený, že chtěl, aby s ním někdo jel a povídal si s ním. Později jsem ho začal vozit, když už jsem měl řidičák,“ říká. Tehdy vlastně začal syn poznávat hereckou práci svého otce. „Lidi ho měli rádi. Šel za nimi do jakékoli vesničky, nevybíral si. Začal jsem si uvědomovat, že je to člověk, kamkoliv přijede, že ho lidi znají,“ dodává Jiří Effa.
Štercl – znásobený Menšík
Na estrádách často sedával Jiří Effa v zákulisí s tatínkovými kolegy. „Strašně rád jsem jezdil, když jezdil pan Štercl. Byl velice chytrý člověk, velice vtipný. Já jsem ho nebral moc na jevišti, ale v zákulisí. Vzpomeňte si na Menšíka a ještě si to znásobte, to bylo neuvěřitelný,“ vzpomíná. I Karel Effa byl skvělý bavič. Syn Jiří si pamatuje, že ostatní baviči rádi chodili na jeviště po Effovi. „Když nastoupil, tak sál rozhýbal. On je strhnul, nenechal je vydechnout,“ vypráví.
Doma byl Karel Effa normální táta. Rodina si jen musela zvyknout na jeho herecký režim. „Ráno když vstávám, tak na mě nemluvte, musím se probudit napřed,“ říkával prý Karel Effa. „Večer vždycky přišel a dal nám cedulku: Vzbuď mě v jedenáct nebo v devět vstávám. Takový cedulkový hospodářství,“ směje se Jiří Effa. „Ale byl to normální člověk. Nebylo to tak, že by doma byla sranda od začátku do konce. Povolání bylo jeho povolání a já jsem si na něm strašně cenil toho, že co řekl, to splnil,“ říká a drží v ruce australský klobouk. Byl tatínkův.
Nedobrovolně jsem si zahrál ve filmu
Jiří Effa pracoval jako pasíř a k hereckému řemeslu opravdu jen zlehýnka přičichl. Jezdíval s otcem na natáčení a krásně vypráví o Telči a natáčení filmu Až přijde kocour. Zážitky mu přinesl i slavný Limonádový Joe. „Zahrál jsem si dokonce i ve filmu, i když nedobrovolně. Točila se Florenc 13:30. Kdo to viděl, tam spousta herců tlačí autobus. Já jsem neměl co dělat a tak jsem seděl na patníku, klátil jsem nožičkama, měl jsem plátěné kalhotky se slonem. Režisér začal řvát: Dost! Čí to je dítě na tom pangejtu! Celou scénku si zopakovali,“ směje se Jiří Effa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
