Třicet šest let učila dějepis na základní škole. V důchodu pak Marie Dojavová sepsala historii města

„Za třicet šest let jsem na jedné základní škole odučila tři generace. Když jsem odcházela, tak někteří žáci říkali: Paní učitelko, vy jste učila moji babičku,“ říká s úsměvem Marie Dojavová. Celou dobu učila dějepis a zeměpis. A už tehdy začalo její pátrání po historii Pelhřimova. „Mě k tomu přivedly děti, žáci. Třeba bylo učivo středověké město. To nešlo vkládat ve třídě, to se muselo ven. Tak jsme vyrazili na vycházku a dětem se to docela líbilo, vzbudilo to v nich zvědavost a ptaly se,“ vzpomíná. Na některé otázky odpověď znala, něco musela sama zjišťovat.

Začalo to školními vycházkami. Děti se ptaly a Marie Dojavová hledala odpovědi

Školní vycházky s Marií Dojavovou byly velmi oblíbené a o spolupráci ji žádali i učitelé ostatních tříd. Když pak učitelka odcházela do důchodu, navrhovali jí kolegové, aby historii města sepsala. Po odchodu ze školy pracovala v pelhřimovském archivu, kde se dostala k dalším listinám. „Jsou tam uložené dokumenty o domech. Když se přestavovaly, opravovaly, u každého domu je složka, i majitelé tam jsou, to mi úžasně pomohlo,“ říká Marie Dojavová. Materiálu bylo dost, teď bylo třeba vybrat z toho to nejdůležitější a sestavit do knížky.

Jeden z žáků se stal dvorním ilustrátorem Marie Dojavové

Jen u archivních materiálů ale Marie Dojavová nezůstala. Není nad to, vidět jednotlivé domy ve skutečnosti, prohlédnout si je od sklepa po půdu. Domy ale mají své majitele. „Tak to bylo to nejjednodušší, protože na náměstí bydlela spousta lidí, rodin a jejich děti chodili k nám do školy. Nikdy mi neřekli, že mě nepustí,“ přiznává učitelka pomoc svých bývalých žáků. Jeden z bývalých žáků Marie Dojavové, Libor Dedera, se dokonce stal jejím dvorním ilustrátorem, fotografem a parťákem při putování Pelhřimovem. Vznikl tak bohatý fotografický archiv historického centra města.

Z opevnění zůstaly dvě věže a dvě třetiny dvojitých hradeb

První knížka, kterou po odchodu ze školy Marie Dojavová začínala, byla jakási pomůcka pro učitele dějepisu. Je v ní spousta jednoduše a stručně vysvětlených výrazů. Přímo k historii města se vztahovala až knížka s názvem Tajemství zdí města Pelhřimova a po ní pak Hradby, brány a podzemí města Pelhřimova. Ono se toho totiž ze středověkého opevnění města dochovalo poměrně hodně. „Dvě brány. Rynárecká brána a jihlavská brána, hradby byly dvě a zachovaly se tak ze dvou třetin,“ vyjmenovává Marie Dojavová.

Žádnou další podobnou knížku teď Marie Dojavová neplánuje. „Mám plán dokončit rodokmen a vzpomínky, jako paměti svoje,“ vysvětluje.