Těžká nemoc přerovnala Janě Krejčové priority. Nejdůležitější je obklopit se dobrými lidmi

„Rakovinu prodělala babička. Měla ten samý nádor jako já, takže je to genetické,“ začíná své vyprávění Jana Krejčová. Sedíme v jihlavské Kavárně Umění s handicapem, kde pracuje, a je vidět, že tato žena to má v životě srovnané. Zažila si své a ví, co je důležité, a co ne. „Už jako malá jsem měla pocit, že se musím kontrolovat, takže já jsem si tu potvůrku kulatou našla sama,“ říká. Paradoxně jí tak genetická dispozice pomohla ke včasné diagnóze a je teď zdravá.

Oholila jsem si hlavu a odmítla nosit paruku. Některým lidem se to nelíbilo

„Já jsem tu chorobu brala jako chřipku. Měla jsem malé děti, držela jsem se kvůli nim. Nebylo mi špatně, je to o tom, jak k tomu člověk přistupuje,“ říká a mně při jejím vyprávění skutečně připadá, že prodělala chřipku. Prý byla jen víc unavená. Jana Krejčová má totiž šťastnou povahu, i když ji ne každý chápe. „Oholila jsem si hlavu a spousta lidí měla názor, že chci být důležitá, protože jsem si nekoupila paruku. Bála jsem se, že mi spadne. Nosila jsem šátek,“ říká.

Lidi, kteří vám nepřejí, vyškrtněte ze života

Jana Krejčová vždycky ráda lidem pomáhala, a to i před nemocí. Teď to prostě dělá naplno, protože to dělat chce. „Člověk si musí vážit každého dne, vážit si toho, že jsme tady, rodiny. Když máte mezi sebou lidi, kteří vám nepřejí, vyškrtnout je ze života. Nikdy vám přát nebudou,“ radí Jana Krejčová, která se obklopila samými dobrými lidmi.

Práce s lidmi mě baví, našla jsem se

Kavárna Umění s handicapem není jen místo, kam si člověk může zajít na kávu se zákuskem. Je tam i keramická dílna, kde pracují nevidomí. Axmanovu techniku, při které výrobky vznikají stáčením hliněných hadů, si ale může vyzkoušet každý. V kavárně podporují i nadaci, která pomáhá lidem s nemocí motýlích křídel, pořádají bleší trhy a vymýšlejí program pro seniory. „Ta práce s lidmi mě strašně baví, prostě jsem se našla,“ usmívá se Jana Krejčová.