Správná herdule je vycpaná senem nebo pilinami. Krajkářky si ji vyrábějí samy
Někdo má maturitu z matematiky, někdo z češtiny, Lenka Malátová ji složila z paličkované krajky. Křehkou krásu vyrábí už léta a dokonce o paličkování napsala čtyři učebnice. Když si na Jihlavsku pořídila chatu, brzy kolem ní vznikl kroužek žen, které svému řemeslu učí.
Lenka Malátová měla být keramičkou, ale když poznala paličkovanou krajku, věděla, že je to láska na celý život. Dnes je profesionální krajkářkou a vede kurzy pro všechny, komu toto řemeslo učarovalo. To se stalo i několika ženám, které Lenka Malátová poznala na osadě, kde si pořídila chatu. Je to už pár let, a kroužek se stále schází.
Herdule musí být potažená pevným plátnem. Navrch ještě přijde povlak, jako u peřiny
Každá z účastnic kurzu má před sebou látkový válec. Říká se mu herdule. „Taky se tomu říká válec nebo poduška. Herdule je nejběžnější,“ dodává Lenka Malátová. Herdule je vycpaná senem nebo pilinami a potažená pevným bavlněným plátnem. To celé je ještě vložené do plátěného obalu. „Je to jako peřina. Také má povlak, který je možné vyprat,“ vysvětluje Lenka Malátová. Účastnice kurzu všechny prozrazují, že své herdule si vyrobily samy. Aby se válec nerozkutálel po stole, stojí na speciálním dřevěném stojánku. „Může to ale být i košíček, krabice nebo pekáč. Já mám doma pevný stojan na zemi,“ doplňuje krajkářka.
Paličky musí být vždy do páru
Mluvíme o paličkované krajky a tu by nebylo možné vyrobit bez paliček. Jsou dřevěné a musí být vždy do páru. Na herdulích krajkářek v kurzu vidím celé trsy paliček. Štěpánka Kačerová prozrazuje, že ona jich má čtyřicet. Na herduli má podložený obrázek budoucí krajky, motýla. Člověk se až diví, že se v tom vyzná. Všechno to má ale samozřejmě systém. Každá nitka má své místo.
Základ je řetízek a plátýnko. Špendlíky krajku na herduli fixují
Stejně jako při pletení a háčkování musí krajkářky začínat tím nejjednodušším. „První je vždycky řetízek. To jsou dva páry a prohazujeme do řetízku. To je nejzákladnější a hned potom je plátýnko,“ vysvětluje Lenka Malátová a upozorňuje na další důležitou pomůcku krajkářky, špendlíky. Ty krajku na herduli fixují. Všímám si, že ženy nitky nevážou do uzlíků, ale opravdu jen prohazují. „Uzlíky, to je drhání. Když si představíte plátno, osnovu a útek, tak u krajky to funguje na stejném principu,“ objasňuje krajkářka.
Tužidlo na krajce žloutne. Lepší je ji napařit
Ten nejzajímavější okamžik určitě nastává při snímání hotové krajky z herdule. Lenka Malátová nerada používá tužidlo, protože pak krajka brzy žloutne. Nejlepší je podle ní hotovou práci napařit. „Stejně jako puky na kalhotách,“ směje se. Pokud je krajka dobře vyrobená, drží pohromadě.
Základem je klid a trpělivost. Upaličkovat límec trvá určitě déle, než ho uháčkovat
To, co krajkářka musí v každém případě mít, je trpělivost. Ze své vlastní zkušenosti radí Lenka Malátová svým žačkám, aby v případě, že se jim nedaří, nezmatkovaly, radši práci nechaly ležet a vrátily se k ní jindy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.