Splnil se nám sen - aby si kluci všichni společně zahráli, radují se rodiče hokejových bratrů Zohornových

Sportovali od malička. „My tady máme pod domem rybník a my jsme byli jako malí pořád na tom rybníku,“ vzpomíná Jitka Zohornová. „A kluci taky,“ doplňuje ji manžel Ondřej. Nejstarší syn Tomáš sice začal chodit na fotbal, ale díky svému bratranci se v šesti letech pustil do hokejové přípravky v Chotěboři.

V páté třídě začal nejprve Tomáš, a později i Hynek chodit na Štáflovu žákladní školu v Havlíčkově Brodě, která se věnuje sportu. Radima o pár let později nejdříve hokej vůbec nebavil, usmívá se maminka Jitka: „Tak jsme ho dávali na košíkovou, na volejbal, ale pořád jsme viděli, že to prostě není ono. Tak jsme ho trochu nasměrovali zpátky k tomu hokeji, jestli by ho to nechytlo a ono ho to chytlo.“

Všechno se točilo kolem hokeje

Rodinný život se vždy točil kolem hokeje. „Víkendy jsme trávili na hokeji, i některé večery, protože kluci hráli třeba i v týdnu. No, a protože mezi Chotěboří a Havlíčkovým Brodem nejezdil autobus, kolikrát se stávalo, že jsem se i dvakrát otáčel do Havlíčkova Brodu a zpátky,“ vzpomíná tatínek Ondřej a dodává: „Dovolená zimní nebyla, lyžování žádný, protože se pořád jezdilo po hokejích.“

Jezdíme fandit!

Zohornovi času stráveného se svými syny na hokeji nikdy nelitovali a jsou rádi, že Tomášovi, Hynkovi i Radimovi sportovní zápal vydržel. Teď za nimi jezdí fandit, kdykoli to jde – nechyběli na předchozích mistrovstvích světa v Moskvě ani v Paříži, kde hrál Tomáš. Do Bratislavy jezdí fandit téměř na všechny zápasy českého týmu a rádi vzpomínají na nedávný pobyt ve Švédsku, kde si všichni bratři zahráli spolu. „Máme radost, že to kluci někam dotáhli. To byl náš sen, aby všichni tři si společně zahráli, a on se nám vyplnil. Jsme na ně hrdí,“ říkají oba rodiče hokejových bratrů.