Sestry Boromejky se v Moravských Budějovicích starají o seniory už 80 let

Každý, kdo navštíví Dům svatého Antonína v Moravských Budějovicích, zamíří nejprve do kaple. Bohoslužby se zde konají nepřetržitě od roku 1936, kdy do města přišly řádové sestry Boromejky a založily zde klášter. Provozovaly školku, dívčí školu, a také se staraly o seniory.

„V kapli je všechen mobiliář původní, i stahovací okno do oratoře, která prostor kaple může rozšířit, pokud je pro větší počet invalidních pacientů potřeba více místa,“ ukazuje sestra představená Daniela krásně udržované prostory.

Právě v kapli mívá své každodenní povinnosti, přípravu na mši i pomoc pro faráře otce Františka, který je také obyvatelem domova. „Mám k němu blízko, jsem s ním v kontaktu a tím pádem mu dělám klíčového pracovníka. On je velice skromný, takže se mu snažím ty jeho přání přednést, co vidím, že by pro něj bylo potřeba. Třeba náhradní brýle nebo naslouchátko,“ usmívá se sestra Daniela.

V Moravských Budějovicích pracuje už jako zdravotní sestra sedm let. „Nejdříve jsem pracovala na oddělení, potom jsem vystřídala ve službě představenou komunity sestru Elektu. Ráno máme společnou modlitbu ve všední dny za pět minut šest a dvakrát týdně ještě o hodinu dříve. Projdu dům, snažím se během týdne projít všechna oddělení, navštívit, kuchařky, údržbu, prádelnu, vrchní sestry a zjistit, co se děje. Jestli někdo potřebuje nějakou péči nebo třeba kněze,“ popisuje svůj pracovní den.

Nic vás dneska nebolí? Tak to jsme rádi!

Sestra Daniela zná všech 83 obyvatel domova jménem. Když jde po chodbě, každého pozdraví, na něco se zeptá, povzbudí, usmívá se. „Jak se dneska máte, paní Urbánková? Nic vás nebolí? Tak to jsme rádi!“ Několik jednoduchých vět vykouzlí úsměv na tváři každého, koho potkává a je v dobré náladě. Na některé obyvatele vzpomínají sestry i personál více než na jiné. Sestra Daniela si například vybavuje paní, která by bez svého psa do domova nešla, ale přitom péči nutně potřebovala: „Tak jsme ji vzali i se Staníkem, který měl boudičku na zahradě, kam za ním docházela, a měli jsme s ní fůru veselých příhod.“

K narozeninám chodí všichni zpívat

Každý obyvatel dostane v Domě svatého Antonína k narozeninám ten nejhezčí dárek – ne balíček s dobrotami, ale osobní přání a společně zazpívanou písničku od veškerého personálu, který je v tu chvíli k mání, v čele s ředitelem domova Ladislavem Chloupkem. Paní Václavková slaví 89 let a delegaci přijímá s nadšením. „Moc vám děkujeme, paní Václavková, za vaše tvůrčí schopnosti, za vaše šikovné ruce, ať vám pánbůh žehná, ať vám dává sílu a radost,“ objímá sestra představená Daniela dojatou oslavenkyni.

autor: dak
Spustit audio