Rychlé tance máme raději, prozrazují senioři z Třebíče na tanečním odpoledni

Jana Kutílková z Městského kulturního střediska u vchodu vybírá symbolické vstupné deset korun. Zdejší atmosféru si pochvaluje: „Je tady výborná parta, schází se tady lidi, kteří si chtějí zatančit. Tady je to ideální pro deset patnáct párů, a jsou tady spokojeni. Občas, když si chtějí kroky zopakovat, tak si je připomenou.“

„Někdy se učíme kroky, které už umíme, někdy je tady zdokonalujeme a někdy se zasekneme a tancujeme si podle sebe,“ směje se paní Míla. Hudbu mají senioři rádi různou, většinou odpovídají, že směsku. Pokud ale jde o tance, nečekaně prozrazují, že raději tančí rychleji.

„Mě totiž u takového toho pomalého šlapání z nohy na nohu bolí kyčle,“ svěřuje se paní Anna. „Nejraději mám jive, čaču nebo rokenrol,“ přidává se paní Blažena a oba tanečníci jménem Pepa se smíchem přitakávají: „Čím rychlejší, tím lepší.“

Muži jsou nedostatkové zboží

Pánů je v sále o něco méně, ale to neznamená, že by ženy musely sedět. Naučí se opačné držení a zatančí si i tak.

O hudbu se stará Ludvík Kouřil a jeho žena Věra mezitím popisuje, jak to chodí. „Na velké společenské akci by to asi nešlo, aby nějaká dáma dělala při tanci pána, ale tady nebo na tanečních odpoledních v Národním domě to vůbec nevadí. I já někdy, když mě ten můj opustí, tak dělám chlapa,“ směje se.

Tančící senioři, Třebíč|foto: Dáša Kubíková

V polovině odpoledne nastává přestávka na kávu a po ní krátké opakování jednoduché choreografie pro country tanec. Tančí se v kruhu a partneři se po kruhu postupně vyměňují. Zatímco senioři mají výdrž a tancují dál, já prchám, protože už tempo nemohu udýchat. Asi by to chtělo častěji trénovat, třebíčským důchodcům tanec evidentně prospívá.