Říční lázně Polanka v Třebíči s unikátní architekturou pamatují velký rozmach koupání ve 30. letech

Autor jejich návrhu Bohuslav Fuchs stavěl funkcionalistické budovy, kde byl hlavním materiálem beton a sklo. U koupaliště ale vzal v úvahu jeho polohu v přírodě a areál, který je dnes kulturní památkou, nechal postavit ze dřeva.

Návrat k původním barvám

Městské říční lázně dostávají v těchto dnech znovu původní podobu i s barevností v červené, žluté a modré tak, jak ji Bohuslav Fuchs navrhl.

Než koupaliště vzniklo, nebylo koupání v přírodě vůbec bráno za běžnou věc, na začátku 19. století se na ně dokonce ještě trestalo. O pár desítek let později, v 60. a 70. letech 19. století se lidé už koupat mohli, ale v dlouhých koupacích úborech a zásadně odděleni muži od žen. „Přes řeku byla plachta, ale kluci ji podplavávali, aby viděli nějaký dívčí kotníček,“ usmívá se třebíčský architekt Lubor Herzán.

20. století

Na začátku 20. století už se koupání ale stalo běžnou součástí léta. Svědčí o tom původní plovárna z roku 1910. „Bylo to velice jednoduché zařízení, kde byly schůdky do vody, převlékací kabiny, a mimo jiné i takzvaná vekslovka, sprcha na ruční pohon. To člověk sám na sebe pumpoval vodu z řeky,“ vypráví architekt.

Když přestala tato plovárna vyhovovat požadavkům doby, rozhodlo se o vybudování nového zařízení, a jeho architektem se stal Bohuslav Fuchs, který měl v té době za sebou už několik městských plováren.

„Začlenění do přírodního prostoru, který navazuje na zámecký park, jej inspirovalo k použití dřeva. Plovárna byla otevřena v květnu roku 1934. Bylo tam 800 míst pro převlékání, což svědí o velkém zájmu o koupání v přírodě. Tehdy se ještě koupalo přímo v řece, tak tam byly také dřevěné plošiny, ze kterých se skákalo, ale také vysoká skokanská věž na dřevěném mostě přes řeku.“

Hloubku pro skokany zajišťovali pískaři, kteří speciálními ráhny těžili z řeky písek pro výrobu malty a cementu, proto nebylo nutné se obávat o bezpečí skokanů. Ve skocích do vody vynikal i otec Lubora Herzána Jiří. „Ještě v padesáti letech tady metal salta, byl přeborník republiky,“ vzpomíná na oblíbenou disciplínu svého tatínka Lubor Herzán.