Rekonstrukce kolonády v Mariánských Lázních přinesla Pavlu Janečkovi doživotní přátelství se slavným sochařem

„Než jsem do toho vstoupil, dal jsem si podmínku, že si budu moci vybrat kohokoli za externího spolupracovníka, že si budu moci vybrat výtvarníky. Oni na to kývli,“ vrací se Pavel Janeček ve vzpomínkách na počátek sedmdesátých let minulého století, kdy dostal nabídku na práci v Mariánských Lázních. I když nevěřil, že tehdejší nadřízení slib splní, stalo se tak a projektant měl opravdu volné ruce. „Když jsem projektoval rekonstrukci areálu kolonády, jehož součástí je i pavilon křížovýho pramene, tak tam u pramenné jímky v antickém chrámku bylo krásné zábradlí, které tam stylově nepatřilo,“ tento okamžik zřejmě může za budoucí velké přátelství.

Olbram Zoubek byl velkorysý, ale zábradlí zůstalo na svém místě

„Zjistil jsem, že to dělala Eva Kmentová, první manželka Olbramova a Olbram na tom taky participoval. Tak jsem zvedl telefon a zavolal jsem mu,“ Pavel Janeček vzpomíná na první rozhovor se slavným českým sochařem Olbramem Zoubkem. Sochař tehdy neměl s přesunem zábradlí žádný problém, ale v projektantovi se hnulo svědomí. „Jsem si říkal, sakra, takovej velkorysej chlap a já mladej projektant mu do toho kecám, s prominutím, nechal jsem to bejt, do dneška to tam je, přežilo to tu rekonstrukci.“

Vždy když jedu do Prahy, dám avízo a sejdeme se v ateliéru

Krátce nato měl Olbram Zoubek v Ostrově nad Ohří výstavu a Pavel Janeček se na ni vypravil, sochaři se omluvil a poděkoval mu za velkorysost. „No, a on mně hned nabídl tykání, takže jsme se takhle spřátelili a to přátelství trvá. Pořád si píšeme, pořád si voláme, a když jedu do Prahy, tak vždycky dám avízo a sejdeme se u něj v ateliéru v Salmovský ulici čtyři,“ usmívá se Pavel Janeček a ukazuje fotografii, na které stojí Olbram Zoubek na svém pražském dvorku plném svých typických soch.

Velké památníky skrývají originály Josefa Hapky, Vladimíra Jiránka i Adolfa Borna

Olbram Zoubek posílá svým přátelům každý rok originální přání k Novému roku. Pavel Janeček jich má už dvacet jedna. Má od něj i sošky, které daroval svým dětem a na stěně jeho pokoje visí reliéf s antickou zlacenou postavou. Další dárek kamaráda sochaře. Na zdi ale visí i spousta obrazů, většinou s tématem Mariánských Lázní, jsou tu ale i krajinky z okolí Černovic. Další dárky dalších přátel výtvarníků. „Tenhleten dědek, to je otec Petra Hapky, který nedávno zemřel. Byl to můj kamarád, a Petr taky složil tu první skladbu pro fontánu,“ vysvětluje a ze skříně vyndává tři veliké knihy. Jsou to památníky s přáními a malými dílky výtvarníků a muzikantů, se kterými se při práci na kolonádě potkal. Vidím typické obrázky Vladimíra Jiránka, Adolfa Borna a samozřejmě Olbrama Zoubka.