Radek Jaroš: Příklady táhnou. Když bude Bartošová cvičit, ostatní ji budou následovat.

„Kdy jsem si naplánoval, že zlezu Korunu Himaláje? To jsem ani nebyl já. Když jsem vylezl myslím svou pátou osmitisícovku, tak můj kamarád a sponzor Míra Popelka řekl, ať už to vylezu všechno. Tak jsem se zasmál, poklepal na hlavu, vůbec mě to nenapadlo. Ale po vylezení deváté osmitisícovky už to začalo být reálné, že by to mohlo vyjít,“ vypráví Radek Jaroš. A přiznává, že by bylo krásné, kdyby čtrnáctou osmitisícovku zdolal v roce 2014.

Budeme za deset let sportovat? Budeme mít vůbec chuť se hýbat? Radek Jaroš se na to dívá i pohledem minulosti: „Když si vezmeme už staré olympiády v Řecku, krásné sochy, „pekáč buchet“ u borců na břiše. Je otázka, kdo bude mít „pekáč buchet“ na břiše za deset let. Ta změna k nepohybu za posledních deset dvacet let je obrovská. A pokud nedojde k nějakému impulsu, tak budeme obrtlustí a oškliví, nebude to hezký pohled.“

Co by se muselo stát, abychom sportovali? Radek si myslí, že příklady táhnou:
„Lidem to musí začít chybět, musí se to stát moderní. Třeba že začne běhat Iveta Bartošová, a všichni po jejím vzoru začnou dělat kliky a shyby, co já vím.“

Horolezectví nebo lezení po skalách a umělých stěnách by se lidé prý v budoucnu bát neměli. Podle Radka Jaroše to je bezpečný sport, pokud se samozřejmě dodržují dané podmínky.
„Já sám mám nejvíc zranění z fotbalu. Teď jsem měl na horách až ty omrzliny po dvaceti letech,“ dodává horolezec.

Do samotného horolezectví budou podle něj čím dál víc zasahovat moderní technologie. V devadesátých letech s ním na expedici do hor vyjeli filmaři s velkou výbavou, v roce 2010 jim k přímým televizním přenosům stačil jeden počítač.

„Teď se na expedici v příštím roce přemýšlí o tom, že by ten můj výstup byl tzv. online, což mě děsí, ale zároveň je to úžasný, že by to šlo. Ta technologie jde úžasně kupředu,“ říká Jaroš.