Řád Bílého lva pro tatínka si pověsím do ložnice, říká Vee Darlington, dcera Karla Kuttelwaschera

V Royal Air Force byl přidělen k 1. stíhací peruti a brzy začal létat pouze v noci. V Británii si z něj dělali legraci, že mrkve ze své domácí zahrádky může rozdávat kolegům, protože sám žádné nepotřebuje, jak výborně vidí i za tmy.

V roce 1942 založil v Británii rodinu. Se svou ženou Ruby měli nejprve syna Huwa a po něm dvojčata, děvčata Mari a Vee. Po válce se chtěla rodina usadit v Československu, ale jejich pobyt zde byl nakonec velmi krátký. Ze strachu před komunisty se vrátili do Británie už v roce 1946 a Karel Kuttelwascher získal britské občanství.

Říkali nám kettle washer - myčka konvic

Pro Brity bylo Karlovo příjmení dost náročné. Ve válečném zpravodajství se objevoval pod přezdívkou Kut. Dcera Vee Kuttelwascher (provdaná Darlington) připojuje své vzpomínky ze školy: „Pro děti to bylo těžké. Říkali nám všelijak, vymýšleli přezdívky, třeba kettle washer nebo skittle masher, bylo to legrační.“ Otcovo pracovní vytížení ale vedlo k rozluce a rozvodu rodičů a děvčata vyrůstala s matkou. „Navštěvovala jsem ho, brával nás na Farnborough Air Display, to je největší leteckou přehlídka v Británii. Ale o svých úspěších za války mi nevyprávěl. Vůbec jsem o tom nevěděla, byl velice skromný,“ popisuje tatínka Vee.

Vee Darlington, dcera pilota Karla Kuttelwaschera|foto: Dáša Kubíková

Osudovou náhodou se Vee seznámila s milovníkem válečné letecké historie Rogerem Darlingtonem, jehož otec byl také letec. Vzali se, a Vee vysvětluje: „Dokud můj manžel nenapsal o mém otci tu knihu, Night Hawk (pozn. česky vyšlo jako Noční jestřáb), nic jsem o tom nevěděla. Myslím, že většina válečných hrdinů o tom, co ve válce prožili, moc nemluví.“

Když létal, byl velice šťastný

I po válce zůstal Karel Kuttelwascher ve vzduchu. Stal se dopravním pilotem pro aerolinky British European Airways. „Celou tu dobu byl pilotem a létal strašně rád,“ říká Vee. Zemřel ale velice brzy. Na dovolené v Corwallu dostal infarkt a v nemocnici mu podlehl, když mu bylo pouhých 42 let. „Řekla mi to tenkrát maminka, protože to bylo po celé Anglii ve zprávách i v novinách. Byla jsem z toho strašně nešťastná,“ přiznává Vee, které bylo tehdy teprve 14 let.

Do Československa jezdí velmi ráda. Poprvé tu byla jako sedmiměsíční batole, následovalo nejméně dvacet dalších návštěv. Jedna z nich byla u příležitosti povýšení Karla Kuttelwaschera in memoriam do hodnosti brigádního generála. „Bylo to v roce 2000, přijely jsme se sestrou na Hradčany a cenu nám předával Václav Havel. Řekla jsem mu: Děkujeme vám, pane prezidente. On byl totiž také náš hrdina,“ směje se Vee. Naposledy přijela 28. 10. 2016 převzít z rukou českého prezidenta Řád bílého lva vojenské skupiny I. třídy pro svého otce. „Je to veliká pocta, bylo to úžasné. Bude viset v mé ložnici vedle toho předchozího vyznamenání,“ říká šťastně.