Psa na gauč jsem ještě nikdy nedal

Chovatel Karel Tonar z Havlíčkovy Borové se svými jezevčíky

Ke každému myslivci neodmyslitelně patří lovecký pes. Rasy si vybírají různé, ale jednou z nejčastějších je jezevčík. Drsnosrstým jezevčíkům je už dlouho věrný i myslivec Karel Tonar z Havlíčkovy Borové. Doma má dokonce chovnou stanici.

Karel Tonar chová jezevčíky už patnáct let. Kdysi měl českého fouska, ale brzy přešel k jezevčíkům. "Jezevčík je vhodný hlavně na norování, na tlumení škodné, lišky. A jsou vynikající na dohledání spárkaté zvěře. Je to něco pěkného, když ten pes najde zvěř po kilometru i po dvou," popisuje Karel Tonar přednosti jezevčíků.

Provoz chovné stanice, to je docela věda. Fena musí splňovat požadavky jak na vzhled, tak na chování. Spářit se také nesmí jen tak s někým. Chovatel musí psa ke krytí hledat v chovném seznamu, který pravidelně vydává Klub chovatelů jezevčíků. Každý pes má takzvané bonitační kódy: "To jsou vady a přednosti. Třeba chybějící zub, nadprůměrná kvalita srsti nebo měkká srst. Vy máte třeba fenu s menší vadou, tak si hledáte psa, který tu vadu nemá, ale má jiné přednosti, které by předal štěňatům," vysvětluje chovatel.

Každý chovatel samozřejmě sleduje štěňata, která pustil do světa: "Ještě mi nikdo psa nezkazil. Když jdou štěňátka do světa, vždycky si majitele vybírám. Taky mi volali, že by chtěli psa na gauč. To ne, na gauč nedám, ještě nikdy jsem nedal na gauč!"
Karel Tonar u svých psů upřednostňuje práci, i když vzhled je samozřejmě také důležitý: "Psa musíte naučit chození u nohy, odložení, hledání, to jsou věci, které se ten pes musí naučit od vás." A tak to v chovné stanici vypadá skoro jako ve škole, stále přibývají noví žáci, které je potřeba učit.