Romeo, Romeo, proč musíš být Romeo? V Horáckém divadle se Romeo a Julie hraje už popáté

Dramaturgyně Barbora Jandová společně s hostujícím režisérem Pavlem Šimákem sáhli po překladu Josefa Topola z roku 1963. „Ale i v něm zazní Romeo, Romeo, proč musíš být Romeo,“ směje se Vladimíra Čapková, která se o tom, že bude hrát Julii, dozvěděla na konci loňské divadelní sezony.

Do práce chodím v bačkorách

„Měla jsem radost z velké role a slibné práce, ale hlavně byly nervy z toho, jak to dopadne,“ přiznává Vladimíra Čapková. Pro Daniela je Romeo první rolí v angažmá v Horáckém divadle. „Já se to oficiálně dozvěděl až z dramaturgického plánu, ale nějaké signály, že ji můžu hrát, byly už, když jsem se rozhodoval, do jakého angažmá po absolvování Janáčkovy akademie půjdu,“ usmívá se nová posila jihlavského hereckého souboru a dodává, že to byl jeden z důvodů, proč si Jihlavu pro začátek své herecké kariéry vybral.

Daniel je v Jihlavě opravdu chvíli. „Pocházím z Jižní Moravy, ale k Vysočině mám krásný vztah, jezdívali jsme sem s kamarády. Jihlava je příjemná změna, přestěhoval jsem se z Brna a je příjemné být v menším městě. Zatím bydlím na herečáku, takže na zkoušky můžu chodit v bačkorách,“ směje se představitel Romea v jihlavské inscenaci.

Jsem ostravský patriot, vždycky budu. Jihlava je pro mě moc malá, ale na Vysočině je krásně

Vladimíře naopak chybí ruch velkého města. „Jsem tady už sedmou sezonu. Pocházím z Ostravy, jsem velký ostravský patriot a vždycky budu, takže si tu asi nikdy úplně nezvyknu. Vysočina je krásná na různé výlety a tak, ale Jihlava je pro mě opravdu hodně malá,“ krčí rameny Vladimíra Čapková.

Vladimíra Čapková, Dan Ondráček, herci jihlavského Horáckého divadla|foto: Milan Kopecký

A jak se cítí po premiéře hry Romeo a Julie? „Pro mě je to těžké, já si ani neumím užít popremiérový večírek. Je pravda, že za námi chodili lidé a chválili. To je příjemné slyšet, já si říkám, hlavně, ať to nezakřikneme, ať to tak zůstane. Já vlastně pořád nevím, jestli to je dobře nebo ne nebo jak,“ přemýšlí Vladimíra Čapková.

Blankvers naštěstí nedodržujeme

To Daniel měl pocity dobré. „Na děkovačce to bylo zajímavé. Já cítil, že někteří diváci byli nadšení, jiní zmatení a nevěděli, co se tam stalo. Pan ředitel divadla řekl, že to v divácích zanechalo zážitek, ať už pozitivní nebo negativní. Z divadla odcházeli s nějakým pocitem, nebo myšlenkami. To je podle mě moc důležité, že to v divácích něco zanechalo a toho si nesmírně vážím.“

Oba mladí herci přiznali, že je z počátku vyděsil Shakespearův blankvers. „ Ještě než jsme začali zkoušet, měla jsem strach. Před zkoušením jsme se ale domluvili, že se budeme snažit mluvit přirozeně, po podrobném přečtení jsem zjistila, že ten jazyk může být přirozený, to bylo pro mě velké překvapení,“ vypráví Vladimíra Čapková. „Ze začátku mi to taky dělalo problém, ale naštěstí mi s textem pomohl pan režisér,“ doplňuje Vladimíru její herecký kolega Daniel Ondráček.