První jasanky praděda ohýbal v kuchyni nad hrncem

Začátky výroby lyží u Slonků připomínají děj filmu Krakonoš a lyžníci. „Revírník měl na starosti lesní dělníky a kvůli dopravě po lese v Norsku objednal lyže. Jel se pochlubit na studnické paseky do hospody ke Koskům. Kosek je chtěl taky, sám to nedokázal, tak šel za pradědou na Rokytno, aby mu je vyrobil,“ vypráví dávnou rodinnou historii Milan Slonek, který dodnes v rodinném řemesle pokračuje. Pradědeček Milana Slonka byl stolař a lyže se od té doby staly pevnou součástí výroby. V úplných začátcích prý jasanky ohýbal v kuchyni nad hrncem, kde prababička vařila brambory.

V roce 1913 se rodina Slonkova přestěhovala do Nového Města na Moravě. Na stejném místě žijí Slonkovi dodnes a dodnes lyže vyrábějí. Milan Slonek má ve svém domě i malé muzeum lyží a vázání. Expozice lyží jsou vlastně dvě. Jedna u Slonků a druhá v novoměstském Horáckém muzeu na Vratislavově náměstí.

Za úspěchem a zachováním firmy Slonkových je samozřejmě kvalitní řemeslo. Znát je ale i dobrá práce s reklamou. V muzeu Milana Slonka najdeme staré ceníky a reklamní letáky z meziválečné doby, ale i reklamní panel nebo krásnou reklamu malovanou na plátně - vlastně jakéhosi předchůdce dnešního billboardu.

„Tady mám třeba z brněnské prodejny prodejní knihu. Bohouš Slonek prodal lyže Eduardu Moravcovi, celnímu adjunktovi,“ čte Milan Slonek z meziválečné účetní knihy. V jiné knize zase nacházíme tehdejší ceny: „190 cm cvičné za 25 Kč, vázání za 25 Kč, hole za 30, boty za 135 a montáž za 5 korun.“

Už teď je zřejmé, že firma Slonek jen tak nezanikne a přes sto let dlouhou tradici potomci udrží. „Snažím se. Když ti předci něco dokázali, aby to pokračovalo dál,“ slibuje Milan Slonek.