Příběhy všech exponátů sepíšeme, až budeme v důchodu
Polička s kořenkami, šicí stroj, historický gramofon, boty pro ponocného, mlýnky na kávu, kredenc i s nádobím, cestovní koš, svatební klobouček nebo sto padesát let staré módní časopisy – to všechno a mnohem více najdete v obecním muzeu v Borech na Žďársku. Dvě místnosti muzea zatím sídlí na obecním úřadě, ale na jaře příštího roku by se mělo stěhovat do větších prostor.
Před osmi lety si Blanka Křížová s Janou Vaverkovou řekly, že by malé muzeum mohlo být pro obec zajímavé a začaly shánět exponáty. Muzejní sbírku nakonec pomohli vytvořit obyvatelé Borů: „Všechno máme darované, nic jsme nemuseli kupovat,“ usmívá se místostarostka Blanka Křížová. Vystavených předmětů už jsou na čtyři stovky. „Začínaly jsme tady tím talířkem s modrým okrajem, potom jsme donesly něco z domu. Ten kočárek je ještě po mně, jen už nemá rukojeť. Ty židle jsou naše,“ ukazuje v historicky vybavené světničce Jana Vaverková, co všechno přibylo z jejích rodinných pokladů.
Dát to do muzea? Lepší než to vyhodit!
Místní obyvatelé věci začali nejen nosit, ale některé i opravovat, aby se mohly v muzeu objevit. Například dvoudílný zrenovovaný kredenc, ukazuje Blanka Křížová. „Ten vypadal hrozně, ale teď je funkční a je plný nádobí. Až jsme si získaly důvěru lidí, že se to tady nezničí, že to nevyhodíme, tak nám začali nosit spoustu věcí.“
Ke každému předmětu se váží něčí vzpomínky. „Paní Šťastová schovávala ve svém rodném domečku nábytek pro svoje děti a vnoučata, ale nakonec zjistila, že o ně nestojí, a tak nám je věnovala. Záclony jako nové, ty donesla paní Šulová a vyráběla je, když se narodil její dnes padesátiletý syn. Křtící košilku měl na sobě pán, kterému by dnes bylo přes pětaosmdesát let, už nežije. Jeho maminka ji celý život opatrovala, jeho manželka ji celý život opatrovala, a pak nám to daly. Ke všemu máme příběh,“ usmívá se Blanka Křížová. Evidenci předmětů už v muzeu mají, ale jednotlivé příběhy, zatím sepsat nestačily. „Snad až budeme v důchodu,“ dodává Jana Vaverková.
Hádejte, co to je
Některé předměty jsou pro návštěvníky záhadou. Zakladatelky muzea dávají hádat, co to je a k čemu to mohlo sloužit. Dnes už se těžko odhaduje, jak vypadaly kdysi natáčky, že velký dřevěný stojan uměl smotávat provazy nebo že vůbec existoval nabíječ patron. „Některé předměty ani samy nevíme, na co byly, tak se ptáme návštěvníků. Třeba se najde někdo, kdo nám poradí. Tohle zatím nevěděl nikdo,“ ukazuje Blanka Křížová malý zaoblený kovový předmět s držadlem.
Nechybí minerály z nalezišť kolem Borů
Jeden lom u Borů už je zavřený a v druhém se dosud těží živec. V okolí obce je popsaných na 140 druhů různých minerálů. Většina největších vzorků je k vidění v muzeích v Jihlavě, Brně nebo Třebíči. Místní lidé ale neváhali věnovat i zdejšímu obecnímu muzeu krásné vzorky minerálů z vlastních sbírek. Druhá místnost obecního muzea je vybavena předměty technického rázu a právě těmito minerály.
„Tady mají všichni na skalkách velké růženíny, slídu, a krásné kameny, některé nám donesli,“ říká Jana Vaverková. V osadě Cyrilov má chatu profesor Josef Staněk, známý geolog. Našel a popsal minerál, který nazval cyrilovit a jako o cyrilovitu už se o něm vyučuje na celém světě. „Jsme hrdí, že máme v Borech prvního čestného občana, a že to je právě pan profesor Staněk,“ dodává Blanka Křížová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
