Při malování keramiky si člověk krásně odpočine. Je dobré se uvolnit a moc nepřemýšlet

„Ke keramice mě přivedla náhoda,“ říká Ilona Jirků, která provozuje keramickou dílnu. Tehdy prý nechtěla jít do deváté třídy, tak se uklidila do keramické školy v Bechyni. „Tak nějak mě to chytlo, a pak jsem dostala místo točířky v Maříži, a už to prostě jelo,“ vzpomíná. 

Do Třeště se přivdala a dnes v centru města točí hrnky, misky, svícny nebo vázičky.

Vypnout hlavu … 

Podobně jako dílna v Maříži, nabízí i Ilona Jirků veřejnosti možnost namalovat si svůj hrníček. Přicházejí prý celé rodiny a i velmi živé děti vydrží u malování celé hodiny. 

Ostatně, právě děti a jejich fantazii je dobré brát si za příklad. „Je lepší vypnout hlavu, a jako malé děti prostě jen tvořit,“ radí zájemcům o malování hrnčířka. 

Toho, kdo se rozhodne namalovat si hrníček, zavede Ilona Jirků k policím s čistou keramikou. „Je to suchý, čistý, přežahnutý střep. Je z kameniny. Ještě nasákává vodu, takže se na to může malovat,“ říká hrnčířka. 

Štětce, houbičky, barvy

Vybranou misku, hrnek nebo vázičku si  neseme k pracovnímu stolu, na kterém jsou připravené štětce, houbičky, voda, hadřík a samozřejmě barvy. „Je to hlinka probarvená oxidy různých kovů,“ vysvětluje s tím, že v podstatě malujeme stejnou hlínou, jako je ta, ze které je vyrobený hrnek. V této fázi jsou odstíny barev tlumené. „Až po výpalu pod glazurou se to zvýrazní,“ dodává. 

Hotový namalovaný hrníček necháváme uschnout a poté ho Ilona Jirků namočí do transparentní glazury. „Což je křemičitý písek, který na tom udělá ten lesklý hladký povrch. Po zaschnutí to dám do pece na ostrý výpal na 1100 stupňů,“ popisuje dokončení.