Před sto lety se jedlo zdravě – z místních surovin

„Když byl nějaký svátek, třeba na Jejkově pouť, tak se dělala sváteční jídla, třeba nadívané křepelky. Ale taková ta klasická hospodská kuchyně, to jsou jídla, která mě učila moje maminka, takže to všechno znám,“ usmívá se Hana Zejdová.

Brambory, bez těch by to snad na Vysočině ani nešlo. Ve velkém chladném sklepě se daly uskladnit, stejně jako další místní suroviny. Bramborákům se tady říkávalo vošouchy. Dělalo se kyselo, kuba, a asi nejvyhlášenější byly zdejší knedlíky. „Chlupaté knedlíky, ano. Dneska už někdo ohrne nos nad rajskou nebo koprovkou s knedlíkem, ale tady se to dělalo běžně,“ vzpomíná kuchařka. Podle Hany Zejdové se dělala i jídla z vajec, která se z okolních vsí dala snadno sehnat a také sladkovodní ryby.

Vařilo se od rána do večera

Dřív se do zdejší hospody chodila na jídla třikrát denně - na snídaně, obědy i večeře. Bohatší obyvatelé si pro jídlo posílali služky. Buď je poslali rovnou pro oběd a nebo si na oběd zašli a služku pak poslali pro večeři.

Protože velká kuchyně vyžadovala hodně pomocných rukou, učila se u zdejšího sporáku vařit i mladá generace. „Maminka jim říkávala kuchařinky. To byla skupina děvčat z obce, ale i ze statků z okolí nebo z lepších rodin ve městě, která se od mojí maminky a tety učila vařit. Byli tu i chlapci, a ti se zase učili na číšníky,“ dodává Hana Zejdová.

Šlechta chodila do hospody i na kuželky

Hospody byly podobně jako dnes i místem společenských setkání. Jen zábava se od té dnešní lišila – nehrála televize, nikde nestály hrací automaty nebo šipky. Pánové si spíše chodili zahrát karty nebo kuželky „Tady na zahradě bývala kuželna a staří pánové, jak se jim říkalo taková ta jejkovská šlechta, doktoři, cukrář sem chodil, ti všichni se tady scházeli, aby si zahráli kuželky,“ vzpomíná Hana Zejdová.