Před divadlem byla v mém životě nicota. Říká bývalý šéf Horáckého divadla v Jihlavě

„Maminka mi koupila krásné sáčko, začal jsem chodit do divadla a začalo mě to bavit,“ dodává. Přes lásku k divadlu ale na konzervatoři neskončil. Vystudoval keramickou školu v Bechyni. Ale ani ta keramika nebyla Josefu Filovi souzená. Spoustu let se věnoval obchodu.

Když herec onemocněl, dostal jsem i roli s textem

Divadlo ale pořád bylo součástí života Josefa Fily. Občas si i zahrál. „Mojí první premiérou byla v roce 1982 opereta Mamzelle Nitouche. Tenkrát brali do komparzu mládence a dívky. Občas si zahrál i významnější roli, to když třeba herec v hlavní roli onemocněl. „To pak herec v nižší roli nastoupil na tu hlavní a já jsem se dostal k postavě, která měla text,“ říká Josef Fila.

Když je divák spokojen, převálcuje to všechna negativa

Zaměstnancem Horáckého divadla se Josef Fila stal až v roce 1988, kdy nastoupil na pozici vedoucího obchodního oddělení. Ředitelskou židli obsadil až v roce 2000. „Ředitel odpovídá za všechno od hřebíčku, když někdo zakopne na schodech až po to, jak inscenace dopadne,“ říká Josef Fila. „Nebavilo mě, že se ráno probudím a mám strach, že se nebude hrát. Bavilo mě, že to fungovalo, i když tam byly vlnky. Nakonec jde ale opona nahoru a divák nic nepozná. Když je spokojen, tak to je největší odměna a převálcuje všechna negativa,“ hodnotí svou práci bývalý ředitel.

Život dal, život vzal. Tak teď Josef Fila vzpomíná na divadlo

Josef Fila teď v důchodu do Horáckého divadla chodí, ale abonentem není. „Jako bývalý zaměstnanec se mohu vloudit na generálku nebo na nějakou reprízu,“ vysvětluje. „Vždycky jsem si říkal: Budeš plakat, chlapče, bude ti to líto po těch padesáti letech, co do toho divadla chodíš a ne, beru to normálně. Život dal, život vzal,“ dodává.

Ředitelskou židli jsem vyměnil za motorku

Důchodu si Josef Fila užívat umí. „Pořídil jsem si motorku na stará kolena. Je to lepší proti tomu ředitelování, že řídím sám sebe,“ spokojeně se usmívá čerstvý důchodce.