Pomníček u Nového Veselí připomíná vraždu četníka. Ani jeden ze dvou viníků se trestu nedočkal
Za nenápadnými kameny u cest, v polích a lukách se často skrývají dramatické příběhy. Jeden takový stojí v hájku nad Novým Veselím na Ždársku.
Text je na něm už špatně čitelný, ale novoveselští mají dobové fotografie, noviny i texty ze starých soudních spisů, a příběh o vraždě četníka Jana Špačka tak znají do nejmenších podrobností.
„Na tomto místě byl zavražděn a oloupen četník Jan Špaček," čte nápis na pomníčku novoveselská kronikářka Marcela Vencelidesová. Vražda se stala v roce 1884. Četníci tehdy chodili na obchůzky ze Žďáru nad Sázavou. Obešli několik vesnic a pak se vraceli na základnu podat hlášení. 5. března 1884 v noci vyrazil na obchůzku Jan Špaček. U Nového Veselí zaslechl z lesa zvuky řezání dřeva. „Že tam asi dochází k lesnímu pychu. Tak na ně udeřil, poznal dva výtečníky," říká kronikářka.
Četník dva výtečníky odváděl a cestou se zastavili, aby si odpočinuli. „V té chvíli se to zvrtlo, jeho vlastní šavlí ho ubodali," dodává Marcela Vencelidesová. Pomník, který stál původně na místě vraždy, byl po letech přemístěný do nedalekého hájku.
Na tomto příběhu je zajímavé to, že známe jména obou vrahů. Jsou ostatně uvedená i na pomníčku. Kronikářka Marcela Vencelidesová ale také ukazuje fotokopii dobobých novin z roku 1884. Článek o vraždě u Nového Veselí vyšel jen pár dní po činu. „Článek končí tím, že František Svoboda i Jakub Škoda byli zatčeni a odvezeni do vazby vyšetřovací," čte kronikářka a ukazuje také kopie soudních protokolů, ze kterých se dozvídáme, že jeden z výtečníků spáchal sebevraždu a druhý ještě před vykonáním rozsudku zemřel na tuberkulózu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
