Po Lidicích zmizely z mapy i Ležáky. Z někdejší osady žije už jen jediná pamětnice

Do Ležáků, kde s rodinou žila, vtrhli němečtí vojáci, aby se pomstili za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. V osadě totiž byla ukryta vysílačka parašutistů, kteří na něj zaútočili, a nacisté dostali příkaz obec zlikvidovat. Popravili všechny dospělé, 11 dětí poslali do plynových komor a dvě děti - dvouletou Jarmilu a její mladší sestru Marii, na převýchovu do německých rodin.

Dnes už je Jarmila Doležalová poslední žijící z obce Ležáky. „Jsem pamětnice, která si nemůže nic pamatovat, protože v té době mi ještě nebyly ani tři roky. Nemám vůbec žádný vzpomínky ani na babičku, dědečka, na rodiče, ani jak nás odváželi,“ vypráví s pohnutím.

Převýchova v německých rodinách

Malou Marii odvezli do Poznaně. Jarmilku si vzala rodina Rudolfa Paetla a přejmenovala ji na Kamilu. „Paetlovi si mysleli, že mám v rodným listě polský jméno, tak mě přejmenovali na Kamilu, a protože mají všechno zkráceně, tak jsem byla Mila,“ vzpomíná Jarmila Doležalová.

Osud jménem Ležáky, kniha|foto:Hana Marhanová, Český rozhlas

O svůj příběh se podělila v knize Osud jménem Ležáky, kterou sepsala její dcera, také Jarmila Doležalová. Spisovatelka pátrala po osudu všech obyvatel zničené obce i své maminky. „Potkala jsem spoustu pamětníků, kteří tehdy ještě žili a vyprávěli mi, jaké to tehdy v Ležákách bylo, když tam jezdili na návštěvu k příbuzným.“

Po válce zpátky domů, ale do Včelákova

Sama Jarmila Doležalová si těžko vzpomíná i na první roky po válce, kdy se vrátila domů a teprve tehdy zjistila, že má sestru. Ležáky už však neexistovaly, rodiče nežili a dívky vychovával dědeček v nedalekém Včelákově.

„Všechno jsme museli rekonstruovat z archívů, muzeí a ze vzpomínek pamětníků, protože maminka si nic nepamatovala. Ale je to bádání a je to adrenalin“ usmívá se autorka Jarmila Doležalová mladší.

Kniha Osud jménem Ležáky byla nominována odbornou porotou na cenu Magnesie litera za nakladatelský počin.