Miloš Vozáb z Třeště byl nadějný malíř. Velké plány ale zhatil bouřlivý konec války

Za obyčejnou červenou plechovou cedulí, která už spoustu let označuje název ulice, může být velký příběh. Platí to i o Vozábově ulici v Třešti.

Jaroslav Vozáb starší i jeho manželka Marie učili před druhou světovou válkou na třešťské škole. Jaroslav také maloval obrazy, a věnoval se zdobení dřevěných dekoračních předmětů. Toto nadání po něm zdědil i mladší z jeho dvou synů, Miloš.

Válka

Společné plány ale přerušila válka. 1. září 1939 byl otec Vozáb zatčen gestapem, a skončil v koncentračním táboře Buchenwald. Odtud se vrátil až v roce 1943.

Hned po návratu se synem v Třešti uspořádali společnou výstavu. Rodina plánovala, že hned po válce půjde Miloš studovat na výtvarnou nebo hudební školu. Plány bohužel nevyšly.

Otec i synové byli popraveni v jeden den. Matka spáchala později sebevraždu

Na sklonku války se otec Vozáb aktivně zapojil do květnového povstání. „Hlásil se mezi prvními k revolučnímu národnímu výboru. Sám se aktivně hlásil coby dozorce vězení, kde byli uvěznění Němci,“ říká Milina Matulová z třešťské pobočky Muzea Vysočiny.

Přišel ale osudný 7. květen 1945, kdy se skupina nacistů rozhodla pomstít třešťské povstání. „Obsadili město a začali zatýkat účastníky povstání. Jeden z prvních byl Jaroslav Vozáb,“ doplňuje Milina Matulová.

Popravu Vozába staršího vykonal jím vězněný Ewald Radtke, který si to sám vyžádal. Oba synové exekuci přihlíželi. Sami byli popraveni ještě týž den. Z rodiny tak zůstala jen matka Marie. Nějaký čas se léčila, ale ještě na podzim roku 1945 spáchala sebevraždu.

Obrazy i dekorativní předměty z díla Vozábových

Po Jaroslavu a Milošovi se zachovalo množství obrazů. Jejich námětem je většinou město Třešť a jeho blízké okolí.

Dodnes existují i zdobené dřevěné dekorativní předměty a jméno Vozábova nese i ulice pod třešťským hřbitovem. Leží jen pár kroků od místa, kde rodina skutečně bydlela.