Perleťové knoflíky pro harmoniky firmy Hlaváček a Kebrle pocházely ze Žirovnice

„Děda ten dům koupil hodně před válkou. Spíš to byla zemědělská usedlost. Postupně, jak měl peníze, tak investoval cihlu k cihle a vznikla jedna dílna a potom druhá dílna,“ říká Blahoslav Voharčík. Sám se už perleťařině nevyučil. V domě stále s rodinou bydlí a dodnes vzpomíná na dílny, kde jeho dědeček i otec pracovali. „Tady byla jedna místnost, a ve druhé měla babička kuchyni. Pak byl dvůr a tam vzadu měl děda dílnu,“ popisuje.

Tatínek nebyl čamrdář, vyráběl knoflíky pro harmoniky

Tatínek Blahoslava Voharčíka nebyl typický čamrdář, jak se v Žirovnici říkalo výrobcům knoflíků. „Vyráběl perleťový knoflíky pro harmoniky pro firmu Hlaváček a Kebrle a perleťový obklady a všechny ty fajnosti, co na těch harmonikách s perletí jsou,“ vzpomíná. Živnost ale bohužel neměla dlouhého trvání. „Prodávalo se ještě do toho čtyřicátýho osmýho a potom přišli soudruzi a všechno to tady skončilo, děda se musel přestěhovat a zůstalo to tady osiřelé,“ říká Blahoslav Voharčík s tím, že dědeček se přestěhoval a otec už neměl na čem pracovat. Sebrali mu všechny stroje. Skončil tak jako dělník v továrně.

Talent v sobě perleťář nezapřel ani v továrně. Navrhoval a vyráběl bižuterii

Talent otce Blahoslava Voharčíka ale nezůstal ležet ladem. „Věnoval se potom vzorkařině a výrobě bižuterie,“ vysvětluje syn perleťáře a bere do rukou krabičku plnou vzpomínek na tatínkovu práci. Ještě si vzpomíná, jak se který kousek perleti jmenoval a ukazuje irisku nebo trokas, na kterém je patrné stočení mušle. Brože a náhrdelníky potvrzují, že perleťář talent opravdu měl. „Ty poznávám, protože to někdy doma maloval a někdy to i jak on říkal, pulíroval,“ usmívá se.

Dědečkovu práci připomíná perleťový reliéf žirovnického zámku

Když se rozhlížím po místnosti, ve které sedíme, vidím, že i miska na klíče je z perleti a na stěně visí perleťový reliéf. „To je žirovnický zámek ještě s druhou věží. To je práce dědečkova,“ vysvětluje Blahoslav Voharčík.