Pamatuju si, od koho jsem se v češtině naučila jaké slovo, říká dánská dokumentaristka Brit Jensen

„Začala jsem se učit česky před dvanácti lety,“ vzpomíná Brit Jensen. V Dánsku studovala rétoriku a součástí studia byl i rok studia filozofie na Karlově Univerzitě v Praze, i když to probíhalo v angličtině. „Na začátku jsem měla pár kurzů češtiny, ale pak už jsem se to učila za pochodu. Já myslím, že když mám tu profesi, kde stále dělám rozhovory, tak to je dobrý způsob, jak se naučit jazyk. Dokonce u některých slov vím přesně, od koho jsem se to naučila!“ říká radostně a uvádí příklad: „Dělala jsem rozhovory s bezdomovci v Praze a jeden měl na Staromáku sekanou. To jsem nikdy neslyšela to slovo sekaná, tak od té doby, když jím sekanou, tak si na něj pokaždé vzpomenu.“

S češtinou jí pomáhá manžel i přátelé. Když pracuje, rozhovor kvůli porozumění ale nikdy nepřerušuje. Většinou vycítí, co neznámé slovo znamená a dohledá si je později. „Je to pro mě moc drahý moment, nemůžu ho přerušit jen proto, že nerozumím,“ zamýšlí se Brit.

Ještě se tu doma necítím

S manželem se potkali už na fotografickém kurzu v Dánsku, a potom později znovu v Praze. V hlavním městě žila šest let, potom tři roky znovu v Dánsku a poslední tři roky je doma na Vysočině. I když to pro ni zatím není opravdový domov. „Tady ty rodiny žijí třeba staletí, všichni se znají různými způsoby a není úplně jednoduché do toho proniknout. Cítím se pořád jako návštěvník, ale třeba naše dcera Tinke, která má osm let, tak ta už je tady doma, tohle je její místo,“ říká Brit.

Autorka dokumentů natáčela jak v dánské Kodani, tak později v Praze a v Brně a nakonec i ve svém novém bydlišti. Dokument Anatomie jedné moravské vesnice získal první cenu na festivalu Bohemia Prix Radio. Společně s novinářkou Magdalenou Sodomkovou zpracovala její dokument Yusra plave o život pro vysílání v angličtině. O dramaturgii příběhu syrské plavkyně, která za tým uprchlíků reprezentovala na olympiádě v Riu, ji požádalo britské rádio BBC.