O opuštěné psy se starají stovky dobrovolníků po celé republice. K adopci je nabízejí přes internet

Na internetových stránkách www.pesnejvernejsipritel.cz to vypadá jako na stránkách klasického útulku. Jsou tu fotografie psů s uvedením jejich jména, rasy, stáří, zdravotního stavu a podrobným popisem povahy. Navíc je tu ale kontakt na dobrovolníka, který se o psa přechodně stará. A ten dobrovolník může být z kteréhokoli kouta České republiky. „Když se dozvíme o týraným pejskovi, že opravdu ho někdo má třeba na řetězu, tak tam možnost toho odběru je, ale musí u toho být policie nebo krajská veterinární správa. Takové možnosti taky máme,“ říká jihlavská dobrovolnice Lucie Kubátová.

Práce dočasného pečovatele je nejnáročnější

„Já jsem měla vždycky ráda pejsky. Na Vánoce aspoň jsem dala, když jsem byla menší, našetřila jsem, koupila nějaký granule. Ale úplně tady ta hodně aktivní snaha pomáhat, to se projevilo po smrti mého pejska,“ Lucie Kubátová vzpomíná na okamžik, kdy se k dobrovolníkům přidala. Sama není takzvaným dočasným pečovatelem, který si bere opuštěné psy domů. „Je to taková nejnáročnější funkce, protože musíte toho pejska vypiplat. Kolikrát přijde agresivní pejsek, nebo fenka březí, takže vám doma porodí štěňátka,“ vysvětluje s tím, že ona se stará o celou síť dobrovolníků. Kdo nemůže mít psa doma, pomáhá například s jeho přepravou.

Lucie Kubátová|foto: Milan Kopecký

Na internet se dostanou psi doslova vypiplaní

Psi, kteří jsou k vidění na internetu v nabídce k adopci, jsou už vypiplaní. Nový pán se tak nemusí bát, že dostane zvíře, které napadá jiné psy nebo útočí na lidi. I podrobný výpis jeho povahy je výsledkem pozorování dočasného pečovatele. Podle Lucie Kubátové jdou nejrychleji na odbyt štěňata a mladí psi. To je ale obvyklé i v tradičních útulcích.

Sociální sítě mají v šíření informací důležitou funkci

Díky šíření informací i po sociálních sítích se stává, že se psům, ale i jejich novým pánům, dostane pomoci i v řádu hodin. Stalo se to i v případě, že si jednoho psa chtěla vzít paní, která neměla auto. „Během hodiny to bylo vyřešený,“ usmívá se Lucie Kubátová. Ve spolku pomáhají i takzvaní sdíleči. Právě ti šíří informace po sociálních sítích. Jsou mezi námi ale i lidé, kteří si s počítačem moc nerozumí, nebo ho prostě nemají. „Tak jsme tiskli i letáčky. Jsou ve veterinárních ordinacích, prostě tam, kde to může být,“ dodává dobrovolnice.

Lucie Kubátová se před lety, když přišla o svého psa, zařekla, že už dalšího nechce, že už bude jen pomáhat. Nevydržela to. „Jsem tak nějak furt váhala, člověk vidí ty příběhy, tak jsem jela pro prvního pejska. Teď mám doma tři,“ říká.