Nízkoprahové centrum WellMez: Poskytujeme bezpečí, povídáme si o kouření, násilí a šikaně

Cenu ČASovaná bota každoročně uděluje Česká asociace streetwork pracovníkům a zařízením oboru nízkoprahových sociálních služeb za práci s mládeží v terénu.

Hlavní roli při udělování hraje odbornost práce, mimořádný počin, nebo dlouhodobý přínos. Martina Horníčková, která pracuje ve Velkém Meziříčí v centru WellMez, ji dostala nejen za tuto práci u nás, ale také za pomoc při rozjezdu prvního podobného centra na Kavkaze.

V Arménii

Do Kavkazu, především do Arménie se zamilovala při svých pracovních cestách a školeních, jak pracovat s mládeží. Našla si tam přátele a nakonec zůstala celý rok. Přestože některé problémy mají tamní a naše děti společné, v Arménii bylo potřeba nejvíce pomáhat v oblasti vzdělání.

Martina Horníčková v Arménii

„Ta země je konzervativní, k návykovým látkám se tam vůbec nedostanete, takže tyto problémy tam nemají. Tamní děti nemají ke vzdělání přístup, nebo když už je rodiče do školy pošlou, tak nemají podmínky. Nemají doma elektriku, nemají si kde dělat úkoly a podobně,“ vypráví Martina o svých zkušenostech z Arménie.

Novému centru ve městě Gjumri se podařilo získat budovu, kterou si opravili a vybavili tak, aby dětem mohla sloužit jako prostor, kam mohou přijít, pracovat na školních úkolech, ale také se účastnit přednášek a kurzů pořádaných pro ně.

„Gjumri je druhé největší město v Arménii, ale zároveň je v oblasti, která je nejchudší. Je to třicet let po velkém zemětřesení, ale většinu zničené infrastruktury se dodnes nepodařilo obnovit. Děti proto byly nadšené, že se můžou účastnit něčeho, co do té doby vůbec neznaly,“ usmívá se vedoucí WellMezu, která se kvůli komunikaci s dětmi za pět měsíců naučila i velmi obtížnou arménštinu.

Doma a v terénu

Ve Velkém Meziříčí je mladým lidem potřeba pomáhat jinak. Poskytnout jim bezpečný prostor, kam mohou přijít, kde se s nimi baví o kouření, návykových látkách, šikaně, problémech ve škole nebo s domácím násilím.

Dvakrát týdně potom Martina Horníčková vyráží do terénu: „Chodíme na místa, kde víme, že se ti mladí lidé setkávají a sdružují, aby věděli o tom, že tady jsme, že mají kam přijít, když budou mít nějaký problém. Ten člověk, který chodí do terénu, to ale musí mít v sobě, musí být přirozený a vědět, jak na ně zapůsobit,“ uzavírá sympatická vedoucí nízkoprahového centra WellMez.

Spustit audio