Nejhlasitější jsou malí kohouti. Vyhrávají soutěže v kokrhání

„To se dá dvanáct až patnáct kohoutů, každý do své samostatné klece, odstartuje se jim patnáctiminutový časový úsek, a počítá se jim, kolikrát každý zakokrhá,“ popisuje ve zkratce pravidla soutěže v kokrhání kohoutů předseda svazu chovatelů drobného zvířectva v Budišově na Třebíčsku Martin Novák. 

Bez tréninku

Své svěřence prý chovatelé nijak netrénují. „Jsou i šlechtěná plemena, kokrháči se to jmenuje, to kokrhá třeba minutu v kuse.“ Většinou ale platí, že nejukřičenější jsou malá plemena. 

Kohout kokrhá při svítání, a na tom je také založená metoda, kterou si při soutěži mohou chovatelé pomoci. „Když se dá kohout do krabice, do temna, na půl hodiny před soutěží, tak on když se vyndá, tak má ráno, a začne kokrhat,“ popisuje Martin Novák s tím, že v Budišově tuto metodu nepoužívají. Spoléhají na soutěživost samotných kohoutů. „Jak se dá patnáct kohoutů vedle sebe, tak zakokrhá jeden, a tím se vyprovokují další.“ 

Na budišovské soutěži vedle sebe soupeřilo dvanáct kohoutů, každý jiný. „Můj je ten holokrký tamhle,“ ukazuje starší chovatel. „Mám tu osmičku, je ještě mladý,“ ukazuje mladík na svého svěřence, který se příliš neozývá. 

Na výsledkových listinách pak vedli kohouti, kteří za patnáct minut zakokrhali i více než třicet krát.