Na Vysočině je prima, je tu bezva vzduch, pochvaluje si olympionik Oldřich Svojanovský

„První naše olympiáda byla šedesátý osmý rok. My jsme byli nominovaní na osmu, bylo tam asi pět veslařských posádek,“ vzpomíná Oldřich Svojanovský. Tehdy vesloval se svým bratrem Pavlem. V létě, kdy Československo obsadila spojenecká vojska, byli sportovci na soustředění v Piešťanech. „Viděli jsme ty tanky, jak se valí, poslouchali jsme to v rádiu a nikdo nevěděl, jestli se na tu olympiádu pojede nebo ne,“ vybavuje si po letech své obavy. Nakonec zvítězil zdravý rozum. „Říkali nám, ať se vrátíme, že nám dají vystěhovalecké pasy, když budeme chtít. Ať tam nezůstáváme, abychom zachovali dekórum,“ dodává. Domů se tehdy nevrátili tři sportovci a Věra Čáslavská ukončila sportovní kariéru.

Na olympiádě v Mexiku všichni věděli, co se v Československu děje. „Byli jsme hrdí, že jsme Češi. Mexičani, vůbec celý svět nás obdivoval a my jsme chodili se vztyčenou hlavou,“ říká Oldřich Svojanovský. Veslaři byli tehdy pátí, medaili žádnou nepřivezli. O tom to ale není. „Já si myslím, že už jen dostat se na olympiádu je umění a čest, vůbec vydobýt ta nominační místa.“ Oldřich Svojanovský získal na dalších dvou olympiádách stříbrnou a bronzovou medaili a dodnes je olympijské myšlence a fair play věrný. Po letech se také stal předsedou Českého klubu olympioniků.

„To úžasné společenství vytvořili naši kolegové sportovci, aby se na ně nezapomínalo, aby se mohli scházet, aby mohli tím olympijským životem žít dál,“ vysvětluje Svojanovský důvod fungování klubu. Za svůj velký úkol si uložili založení sociálního fondu pro potřebné olympioniky. Ono se o tom příliš nemluví, ale jsou olympionici, kteří v osmdesátých letech vybojovali pro svou vlast medaile, a dnes žijí na sociálním minimu. „Má šest tisíc důchodu, bojuje o nějaký hornický důchod, protože za ně závodil a je v tíživé životní situaci. Platí za garsonku pět tisíc,“ Oldřich Svojanovský uvádí příklad jednoho z nich. „My jsme jediný stát v okolí, už i Slováci mají renty olympioniků, my nejsme schopní to prosadit,“ dodává.

I přes nabitý program nezapomíná Oldřich Svojanovský na sport. „Jezdím na kole, když můžu každý den po okolí. Je tu príma, je tady klid a bezva vzduch,“ pochvaluje si pobyt na chalupě v Bohdalíně, kde se, jak sám říká, cítí nejvíc doma.