Na šité knize můžete i usnout
Také vám vadí, když se kniha otevřená na stole stále zavírá? Znamená to, že není šitá, a tudíž toho moc nevydrží. Často i rozlomené knihy pak čtenáři nosí do knihařství. Jedno takové najdete ve Znojemské ulici v Jihlavě.
„Musíte si v první řadě koupit knížku, která dlouho vydrží a to je knížka šitá,“ říká jihlavský knihař Bedřich Hloch a hned dodává, jak takovou knihu v obchodě poznáte: „Nejlepší je prohlédnout si ji. U hřbetu, dám příklad, každý čtvrtý list uvidíte nit. To znamená, že je šitá,“ vysvětluje. Sám už ví o knihách a knižních vazbách skoro všechno. Knihařině se věnuje od začátku devadesátých let minulého století.
Jako každé řemeslo, i knihařina se během let mění. Objevují se nové stroje a hlavně nové materiály. „Už jsme dělali i desky z plexiskla,“ říká Bedřich Hloch. Bez ruční práce se ale dobrý knihař stále neobejde. „Lidi přijdou, otevřou knížku a ona se jim ve hřbetu rozlomí, nebo jim knížku okouše pes a přijdou, jestli bychom jim s tím něco neudělali,“ popisuje knihař jednu z častých činností - opravy knih.
Přicházejí ale samozřejmě i zakázky na nové vazby. Jsou to často diplomové práce, básnické prvotiny v nákladu desítek kusů, vazby firemních dokladů, kroniky, ale i velké cenné knihy. „Dělali jsme velikánskou šitou knihu, byl to akademický atlas. Dělalo se jich tisíc pět set,“ Bedřich Hloch vzpomíná na zakázku, která je zpočátku dost děsila, ale brali ji jako výzvu. „Nakonec to velice dobře dopadlo. Zákazník byl velice spokojený,“ říká s úsměvem knihař.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.









