Na přírodní zahradě se má líbit zvířatům i dětem
Padesátá léta, vesnice, domek a zahrada kolem něj. Přesně tak to vypadalo na okraji Staré Říše, když rodina Stritzkova stavěla dům a zakládala zahradu. Pěstovalo se na ní to, co bylo tenkrát nutností – zelenina a ovoce. Vnučka Marta Veselá Jirousová chválí jejich prvotní počin, zasadit na zahradu i jehličnany – borovice, modříny a jedle, které dodnes tvoří základní kostru zahrady.
O zahradu se dnes stará především ona, ale ještě předtím na ní své stopy zanechali i její rodiče: malířka Juliána Jirousová a básník Ivan Martin Jirous. „Máma se celkem snažila o ovoce i zeleninu, ale je také autorkou většiny těch romantických zákoutí tady, vysadila kapradiny, břečťan, konvalinky,“ říká Marta a ukazuje kolem sebe krásné stinné kouty podtržené starším kovovým nábytkem, soškami, či obrázky.
Táta zahradničil zběsilým způsobem
Ivan Martin Jirous měl ovšem podle své dcery docela nereálnou představu o tom, co se v zahradě dá zvládnout. „Něco začal, třeba pěstovat lilie, ale pak odjel a nic z toho nebylo. Vykopal obří díru jako základy pro skleník a u toho zůstalo. Dokonce nám vyhrožoval, že postaví bazén, což nás děsilo,“ usmívá se při vzpomínce Marta. „Plány měl veliké, ale nic nedotáhl do konce.“
Zůstal po něm uprostřed zahrady veliký kompost, který se nedá přestěhovat, a rodina jej stále využívá. Jeho založení v 70. letech pojal Ivan Jirous s manželkou a přáteli jako velkou legraci. Dnes ho zdobí i fotografie z této události.
Zahrada nějakou dobu zůstala tak, než se v roce 2009 Marta rozhodla pustit se do zahradničení. Je zahradnicí netrpělivou a vášnivou, protože jak sama říká, když si něco umane, nepřestane, dokud to nedokončí. Co bylo potřeba, vytrhala, a pak vysadila trvalky, bylinky i květiny.
Přírodní zahrada už má certifikát
„Zaujala mě myšlenka přírodních zahrad, ve kterých se hospodaří v souladu s přírodou. Měly by se dodržet tři základní podmínky: nepoužívat pesticidy, rychle rozpustná minerální hnojiva, ani rašelinu. Měla by se využívat dešťová voda, část zahrady by měla být louka a také by na ní měla žít zvířata. Dřív bylo takové zahradničení normální, ale v dnešní době už je naprosto nenormální,“ zamýšlí se Marta.
Proto část zahrady příliš neudržují a klacky, které se nestačí spálit, slouží například jako obydlí ježkům, hromady kamení zase ještěrkám a slepýšům. „Snažíme se pěstovat trvalky, které jsou medonosné a chutnají včelám a čmelákům, aby zkrátka zahrada žila svým životem.“ Zájemce o certifikát přírodní zahrady navštíví hodnotitelé, vyplní kolonky, a když je vše v pořádku, tak jej udělí.
Pro děti je to ráj
Stejně jako si v dětství na zahradě hrávaly sestry Františka a Marta Jirousovy, hrají si zde dnes čtyři Martiny děti. Každé má svůj domeček, který si vyrobilo a vyzdobilo podle svého. „Když je zahrada moc uklizená, takto děti prostě nebaví. Potřebují trochu dobrodružství, nějaké harampádí, něco si obydlet, lézt po stromech jako my,“ usmívá se průvodkyně přírodní zahradou ve Staré Říši.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
moderátor Jan Pokorný
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
