Na jihlavském sídlišti Březinky mělo stát kino a v plánu byla i lávka přes údolí

„Já jsem se dostal do Jihlavy proti své vůli na umístěnku do Agroprojektu, což jsem teda nechtěl, ale došlo k reorganizaci a dostal jsem se do Stavoprojektu,“ popisuje cestu k velké zakázce. Tehdy nastoupil do ateliéru architekta Řídkého, autora jihlavského bazénu a zimního stadionu. Pánové prý neměli o projekt sídliště zájem, tak ho dostal nováček.

Šel na pole, fotil jsem a přemýšlel. Pomohly i historické mapy

Na začátku musí být samozřejmě nápad a poctivé studování terénu. „Tak jsem šel na to pole, fotil a přemýšlel,“ vzpomíná. Tehdy si vzal na pomoc ředitele jihlavského archivu Františka Hoffmanna. Spolu pak studovali historické mapy, snímky i příběhy, které se k místu vážou.

V jedné části budoucího sídliště údajně prýštila ze země voda, která uzdravila stovky lidí. „Přemýšleli jsme, jak bychom to sídliště měli nazvat. Báli jsme se, aby to nebylo sídliště Antonína Zápotockého, a tak jsme vymysleli Březinky,“ říká architekt. Jméno československého prezidenta stejně sídliště nějaký čas neslo.

Sondování terénu stálo život člověka

Stavba měla několik etap. Na začátku bylo nutné vyčistit plochu a provést sondy. V zemi bylo takzvané primární elektrické vedení. „To stálo život pána z Geoindustrie, který měl dělat ručně sondy. On zvedl tu soupravu, dotkl se těch drátů, vystoupil z auta a umřel,“ vzpomíná Zdeněk Gryc.

Z plánů vypadla lávka, druhý podchod i kino

Plány sídliště byly velké a pracovali na nich zkušení odborníci té doby. „Snažili jsme se to sídliště udělat co nejklidnější,“ říká architekt. Původní projekt počítal s tím, že děti dojdou bezpečně ze školy domů podchodem pod frekventovanou páteřní silnicí, dnešní Okružní ulicí, a do centra města že povede lávka přes údolí Březinových sadů.

Po politických změnách po roce 1968 ale začali do plánů mluvit jiní lidé. „Měli názory na úrovni kádrového referenta nebo domovního důvěrníka,“ popisuje situaci Zdeněk Gryc. Za své tak padla lávka, kino pro 550 lidí a jeden z podchodů. Shodou okolností právě ten, který měl být u školy. „A první občanská oběť na sídlišti byla holčička, kterou přejelo auto právě na té křižovatce před Lidlem,“ dodává architekt.

Dnes je sídliště barevný pel mel

To vše ale neznamená, že by sídliště Březinky bylo nepovedené. Určitě se podařilo nákupní centrum, i když se Zdeňku Grycovi moc nelíbí jeho současná podoba po rekonstrukci. Trochu si posteskl i nad dnešní přílišnou barevností fasád. „Je to tak trošku barevně pel mel,“ říká. Naopak povedla se podle něj zeleň, na které pracovali odborníci ze zahradnické školy v Lednici.