Na housle jsem měl krátké prsty, tak jsem skončil u trombónu

Od samého začátku je s Vysočankou její kapelník Jiří Vorlíček: „Jéjda, to už je třicet sedm let, co Vysočanka vznikla!“ Na své muzikantské začátky vzpomíná kapelník s úsměvem: „Můj táta, to byl lidový učitel. Začal jsem samozřejmě na housličky, pak na harmoniku. Nic moc nedopadlo, protože jsem měl krátké prsty. Pak najednou kluci dělali z hecu kapelu a chyběl jim trombonista. Já jsem chodil do osmé třídy, brácha za sto korun koupil trombón, zaletovali jsme ho, no a já jsem začal hrát.“ Na tehdejší Lidovou školu umění nastoupil, až když chodil v Jihlavě na střední školu.

Když v roce 1977 Vysočanka vznikala, byla to spíš kapela taneční. „Tak jsme hráli tak jedenáct, dvanáct let,“ doplňuje kapelník. Pak už měla navrch dechovka a je tomu tak dodnes. Muzikanti se sjíždějí z širokého okolí. „Z Brtnice jsme tak čtyři. Dneska z jednoho místa těžko dáte dohromady kapelu,“ vysvětluje Jiří Vorlíček.