Na červotočem prolezlé sochy nesahejte!

Stříbrný oltář, vzácné barokní sochy a obraz žáků Petra Brandla. Nemluvíme o nějakém pražském chrámu, ale o kostelu svatého Václava ve Vilémově na Havlíčkobrodsku. Všechna tato vzácná díla tam najdeme a všechna rozežírá červotoč.

„Svatý Václav, to je jediný případ, který si zloději vyčíhli a schovali si ho do sena. Bývalý můj předchůdce Provazník si všiml, že je hromada rozházená, přišel k tomu a zjistil, že je tam svatý Václav,“ kostelník kostela sv. Václava ve Vilémově Bohumil Holoubek vypráví, jak jeho předchůdce zachránil sochu svatého Václava. Ta teď stojí na podstavci vedle kazatelny a už na první pohled má namále.

Namále má celý mobiliář kostela, a proto ho památkáři zařadili na seznam ohrožených památek Vysočiny. Vypadá to, že svatý Václav bude mít štěstí, právě on spolu se sochami svatého Vavřince a Štěpána mají jít do restaurátorské dílny nejdřív.

Známky práce červotočů jsou ale v kostele vidět na každém kroku. I na vzácném hlavním oltáři. „Oltář je dřevěný a je potažený stříbrným plechem. To můžeme vidět na mnoha poutních místech nejen u nás, ale i v Rakousku. Vždycky to ukazovalo význam toho místa,“ říká vikář Hroznata Adamec, který teď ve Vilémově slouží mše.

„Vždycky někdo přijede, zkontroluje to, sepíše to a peníze, peníze, peníze,“ popisuje návštěvy památkářů kostelník. Ti ale dělají, co musí a co mohou a pozadu nezůstává ani obec. Kostel má opravené varhany a střechu. „Letos by se dokončila oprava krovů a na příští rok bychom rádi připravili opravu střechy na věži,“ říká vikář.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.