Moderní deskové hry nepotřebují kostku a nejlepší jsou ty, kde vůbec nejde o náhodu

V klubovně kulturního domu v Počátkách na Pelhřimovsku stojí skříň, která je plná deskových her. „V tý skříni už nejsou ani všechny, protože se tam s nimi nevejdeme. Tak máme některý doma,“ říká člen Klubu deskových her Martin Ižovský. Klub se schází každou druhou sobotu odpoledne a hra se často protáhne až do noci. Končí prostě až tehdy, když hra skončí a často ještě později. „Tu hru dohrajete a ještě si třeba půl hodiny povídáte o strategii, kde jsem udělal chybu, co udělal soupeř dobře, jak se dostal k vítězství,“ přidává se Štěpán Černoš. Oba jsou to dospělí chlapi, a přesto deskové hry milují. Také hrávali počítačové hry, ale brzy objevili kouzlo deskových. „U těch deskovek je daleko lepší ta interakce s těmi ostatními hráči. Sedíte u stolu, máte fyzicky ty komponenty v ruce, přímo reagujete na akce ostatních hráčů,“ vysvětluje Štěpán Černoš.

Člověče, nezlob se už doufám nikdy hrát nebudu!

Do klubu chodí samozřejmě i děti, a i pro ně tam mají hry, ale většina moderních deskovek je určená pro dospělé. „Ač to tak na první pohled nevypadá, tak většina her má tak komplexní pravidla nebo témata, která nejsou určena primárně pro děti,“ říká Štěpán Černoš. A mou otázku, jestli si chlapi ještě někdy zahrají obyčejné Člověče, nezlob se, se oba začnou smát a kroutit nesouhlasně hlavou. „Člověče, nezlob se je vlastně strašně hloupá hra, protože vy házíte kostkou, ale ta hra nemá žádnou hloubku,“ vysvětluje s tím, že je v této hře velký podíl náhody a žádný prostor pro taktiku.

V moderních deskových hrách budujete světy a vymýšlíte příběhy. Bez kostky a náhody

Jako naprostý laik se tedy ptám, jak vypadá hra, kde se nehází kostkou a nelízají náhodné karty. Štěpán Černoš vytahuje jednu z velkých barevných krabic. Je na ní nápis Terra Mystica. „To je jedna z takových těch top her s minimálním podílem náhody. Hrajete za nějakou rasu, jsou tam trpaslíci, gnómové, každá ta rasa se pohybuje v nějakém prostředí a budujete za ni svou říši,“ vysvětluje. Každý hráč tak má za úkol budovat svět, v jiné hře třeba i příběh. V průběhu hry nakupujete různé nářadí, domy, jídlo, zbraně apod. A naskakují vám body. Nakonec nevyhrává ten, který je první v cíli, ale ten, kdo má nejvíc bodů. Taková hra je v podstatě neohratelná, a můžete se k ní stále vracet. Pokaždé ji hrajete jinak.

Ze začátku mi připadalo, že většina her ve skříni počáteckého klubu je na téma neskutečných světů. Hrajete si se skřítky, mágy nebo vesmírnými obludami. Pánové mě ale vyvádějí z omylu a ukazují hru Záchranáři, kde máte jako hasiči za úkol vysvobodit lidi z plamenů. Jsou tu i karetní hry, ale ne poker, canasta nebo mariáš. I v nich jde o příběh a body.

V roce 2016 dostala poprvé ocenění Spiel des Jahres hra českého autora

Moderní deskové hry mají od roku 1979 svého Oskara. Je to německá cena Spiel des Jahres a v roce 2016 ji dostal poprvé Čech Vláďa Chvátil, který je už delší dobu světově uznávaným autorem deskových her. Ta oceněná se jmenuje Krycí jména a samozřejmě ji v Klubu deskových her Počátky mají a hrají ji.

Klub stále přijímá nové členy. Stačí prostě některou sudou sobotu přijít do klubovny v počáteckém kulturním domě. Rádi vám tam i třeba jen poradí, jakou hru koupit domů, se kterou je dobré začít. Spoust her si pořádně užijí víc než tři hráči, ale ve skříni jsme objevili i jednu speciálně vymyšlenou jen pro dva.