Mladý talent Yang Cai: V pěti letech uslyšel Mozarta a chtěl také hrát

Jeho rodiče žijí v České republice už dlouho. Prarodiče dokonce studovali na Karlově Univerzitě a babička je překladatelkou. Tatínka sem poslala pracovně jeho firma a mamince se u nás zalíbilo, tak tu zůstali. Z Prahy se přestěhovali do Havlíčkova Brodu, kde už se před necelými 16 lety Honza narodil. Takže tady studuje na gymnáziu a umí perfektně česky. Kromě toho je ale velmi nadaným muzikantem.

„Děda hrál na tradiční čínský nástroj, který má dvě struny, táta to zkoušel na kytaru, ale žádný slavný muzikant v rodině není,“ popisuje Honza. Vzpomíná ale, jak na výletě v Českém Krumlově uslyšel v prodejně CD nosičů Mozartovu hudbu a byl naprosto ohromen, přesto, že mu bylo teprve pět let. Po vzoru svých bratranců chtěl také na něco hrát, a tak se přišel přihlásit na klavír nebo na housle do havlíčkobrodské Základní umělecké školy J. V. Stamice. „Na chodbě mě ale potkal pan profesor a doporučil mi klarinet,“ usmívá se muzikant.

Nástroj musí sednout

Josef Brožek má dar poznat na člověku podle souboru určitých znaků, na jaký nástroj by měl hrát. U Yanga Caie se rozhodně trefil. „Rty, zuby, prsty,“ vypočítává profesor, co je důležité u dechových nástrojů. „Honzík splňoval všechna kritéria, která ten klarinet potřebuje. Musí tak být ale také píle, to je samozřejmé,“ dodává a chválí svého studenta. Hned v sedmi letech vyhrál ve své věkové kategorii celostátní soutěž klarinetistů. Úspěchy pokračují dosud, naposledy skončil v mezinárodní soutěži klarinetistů na třetím místě.

Honza říká, že klarinet ho baví. Denně se snaží hodinu cvičit a dává přednost klasice. „Modernu hraju málo, ale třeba jazz vůbec ne. Nejvíce mě baví klasická hudba, třeba mám rád Carla Mariu von Webera, jeho koncerty, i když jsou technicky na zabití,“ směje se.