Mirka Špačková: Krásná socha se dá udělat i z toaletního papíru
Zahrada domku v Moravci je přizdobena výtvarnými díly, ale uvnitř byste jich našli mnohem více. Venku zatím na své zpracování čeká spíš surový materiál. Sochařka Mirka Špačková se přestěhovala na Vysočinu z rodného Prostějova už před lety. Vystudovala v Brně fakultu výtvarných umění na VUT u sochaře Vladimíra Preclíka.
Její díla najdete za bývalou radnicí v Bystřici nad Pernštejnem, v Brně, na faře v Dolních Loučkách, v muzeu v Prostějově a restaurátorské práce provádí pro Horácké muzeum v Novém Městě na Moravě.
Za sebou má i několik kurzů ať pro děti nebo pro i jejich učitele, ale také příprav na talentové zkoušky na umělecké školy. „Ti mladí žijí v iluzi, že tam nebudou muset nic dělat,“ směje se sochařka. „A tak přijdou v lednu, ať jim pomůžu a talentové zkoušky jsou v únoru, tak to už je pozdě. Na ty se musí začít nejmíň půl roku dopředu opravdu makat.“
Mirka používá všechny možné materiály, proto s úsměvem vysvětluje, že pro odborníky na umění je nezařaditelná. Na škole se učili se dřevem, absolvovali kurz práce s kamenem, ale dnes vyrábí i z papíru, nebo z látek a powertexu. Nejtvrdší práce je s kamenem, ale je to Mirčin nejoblíbenější materiál. Je těžký, je drahý, ani doprava velkého kusu není jednoduchá, proto když vybírá materiál pro kurzy, kde budou děti, měl by být snadno dostupný. „Chci dělat věci, které si děti můžou vyrábět i doma. Taky je ráda učím to, co se v hodinách výtvarné výchovy neučí, a právě ty trojrozměrné věci se už skoro nedělají,“ uvažuje sochařka.
Děti neumějí šít
Na poslední kurzu vyráběla s dětmi loutky – marionety. Hlavy a těla jim šly, ale když došlo na ušití oblečků, bylo zle. „Já to tedy teď došívám,“ ukazuje rozpracované loutky. „Zjistila jsem totiž, že děti dnes už vůbec neumějí šít, jehla a nit, to je pro ně španělská vesnice.“ Loutky budou koncem června k vidění na školní výstavě v nedaleké Bobrové.
Když učí děti, trpí především hlasivky. „Pro děti je všechno nové, jsou nadšení, pořád mluví a já je musím překřikovat. Po té hodině vždycky nemluvím.“ Na rozdíl od dětí jsou dospělí disciplinovaní žáci, ti se totiž opravdu chtějí něco naučit. Každý umělecký kurz je podle Mirky Špačkové jiný a vždy záleží na vyučujícím, co chce předat dál. Když dělala naposledy s dospělými výrobky ze dřeva, nejprve je naučila nabrousit dláto. „Nakonec vznikly krásné věci, až byli překvapení, že to zvládli,“ chválí s úsměvem své žáky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
