Miluška Mrvková: Žiju šťastný život, protože dělám radost druhým

Seznam zemí, které procestovala, by byl právě tak dlouhý – z Evropy by v něm nechyběla snad žádná země a k tomu i Turecko, severní Arika nebo Izrael. „První film z cest mám asi z roku 2005,“ přemýšlí cestovatelka a není snadné si vzpomenout, protože polička je plná desítek filmů na DVD.

Běhám rychleji než ostatní

Jak se vlastně točí film při cestách se skupinou turistů? Musíte být rychlí. Aby mohla Miluška Mrvková zachytit zážitky na kameru, běží většinou napřed. „Já metu dopředu, nafilmuju to všechno, oni mě mezitím doženou, takže je zase musím předběhnout,“ usmívá se čilá seniorka. „Nemám čas se bát, protože přece musím filmovat,“ dodává a vzpomíná například na let balónem v Turecku nebo na výstup na vysokou dunu v Maroku, kde to nešlo snadno a z velké skupiny to dokázalo jen 17 lidí.

Ke svým filmům sama namlouvá komentář podle scénáře, který sepíše z poznámek průvodců. Nejsou to tedy jen obrázky, ale i fakta a zajímavosti o každé zemi. „Mám šikovného syna, ten film sestříhá a přidá k němu hudbu,“ chlubí se Miluška.

Těm, co jsou nejvíc nemocní, moje filmy rozzáří oči

Když se ukázalo, že filmy se líbí nejen kamarádkám, začala je Miluška Mrvková promítat všude tam, kde byl zájem. „Nejkrásnější zážitky mám z domovů pro seniory. Tam jsou často lidé nemohoucí, je vidět, že když přijdou na promítání, tak jsou unavení, ale když film skončí, úplně jim září oči, drží mě za ruku, hladí mě a ptají se, kdy přijdu znova,“ popisuje největší motivaci pro své cestování paní Miluška. Do některých zemí, které už procestovala, se vrátila podruhé jen proto, aby mohla zprostředkovat své zážitky seniorům u nás doma. „Já si to nemůžu odpustit, prostě jim to chci ukázat.“