Metodou plstění je možné i malovat obrazy. Je ale třeba notná dávka trpělivosti
Z plsti se nevyrábějí jen klobouky nebo bačkory. Metodou plstění vlny vznikají i hračky nebo bižuterie. Renata Pospíchalová z Kališť na Jihlavsku se pustila dokonce i do vlněných obrazů.
Renata Pospíchalová je původním povoláním učitelka v mateřské škole. Teď si ale plní svůj sen. "Přála jsem si, abych mohla trávit více času v chaloupce, pracovat z domu," říká. Posledních pár let totiž žije v malé chaloupce, kterou zrekonstruovala a vybavila dobovým nábytkem. Náhodou jednou narazila na článek o plstění. Když ho vyzkoušela, zjistila, že to je to pravé, čemu se chce věnovat. Dnes má dokonce na zahradě u chaloupky malinkou dílničku, kde může v klidu tvořit.
"Plstění je možné mokrou nebo suchou technikou. Víc mě zaujala ta suchá," říká Renata Pospíchalová. "Je na to speciální jehla, která má hroty. Tou se do podložky zapíchávají vlákna vlny," vysvětluje. Základním materiálem je vlna, kterou je možné sehnat v mnoha barevných odstínech. "Jsou vlny mykané nebo česance, to jsou takové dlouhé prameny. Ta mykaná jsou chuchvalce, ze kterých se dobře tvarují ty postavičky," popisuje. Dále jsou k plstění potřeba speciální jehly a podložka.
Možnosti, co plstěním tvořit, jsou široké. Renata Pospíchalová začala různými postavičkami, a pustila se i do plstěných obrazů. "Zkusila jsem to metodou pokus omyl na našich psech," říká, a ukazuje na dva obrázky na stěně. Zdálky by člověk řekl, že jsou to barvou malované obrazy, při bližším pohledu zjistí, že je obrázek chlupatý, z barevných vlněných vláken. "Zdlouhavá práce, jsou to hodiny a hodiny," dodává.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.