Měl být fyzikem, ale na poslední chvíli se to zvrtlo. Dnes Rudolf Fišer sepisuje dějiny Třebíče

„Mě historie chytila, když jsem byl v posledním ročníku tehdejší jedenáctiletky. Původně jsem měl maturovat z fyziky, ale pak mě najednou chytila historie,“ vzpomíná Rudolf Fišer na dobu, kdy začala jeho celoživotní láska k dějinám. Vystudoval vysokou školu a specializoval se na středověk.

Ve staré literatuře byly chyby. Tak jsem se tím prokousával

Z Třebíče tehdy dojížděl na filozofickou fakultu do Brna. Každý den se ale vracel do Třebíče. Žil v ní od svých devíti let. „V podstatě tu Třebíč vidím takřka jako rodné město,“ říká. Není tak divu, že když skončil s prací v Brně, začal se zajímat o regionální dějiny. „Zajímalo mě to a pak jsem s hrůzou zjistil, co nepřesností a nepravdivých tvrzení se nahromadilo ve starší literatuře, tak jsem se tím začal prokousávat,“ vzpomíná Rudolf Fišer.

Zápis na seznam UNESCO v podstatě odstartoval bádání v židovské čtvrti

Jako odborník na místní dějiny se zúčastnil i jednání o zapsání třebíčských památek na seznam kulturního dědictví UNESCO. „Když se ten finský komisař při neformálním obědě zeptal, zda je zpracována historie těch židovských domů, tak ačkoliv jsem byl na úplném začátku, jsem prohlásil, že se na tom pracuje. Pak už jsem cítil povinnost na tom pracovat. Tak vznikla kniha Třebíč, osudy židovských domů.“

Šachy hrajeme jen takové ty v uvozovkách méně hodnotné

Teď se Rudolf Fišer asi sto padesáti stranami podílí na sepsání dějin Třebíče. Jen historií ale samozřejmě nežije. „S kamarádem hrávám docela pravidelně šachy. Hráváme ale takové ty s krátkým časem, desetiminutovky nebo čistou blitzku. To máte jen pět minut na partii,“ směje se Rudolf Fišer.