Max Kašparů: Neslavme doma umělé Vánoce a poseďme s tím, kdo je nám blízký
Svátky jsou jen jedny, ale můžou se prožívat v různých rovinách, myslí si pelhřimovský psychiatr a teolog Max Kašparů. V dnešní době už je ale prožíváme jinak, než dříve. „O Vánocích se říká několik věcí - že jsou to svátky klidu a míru, ale to je jen nálepka na prázdné krabici. Že jsou to i svátky rodiny, a přitom rodiny se nám rozpadají. Nemohu říci ani to, že jsou to svátky radosti dětí, protože jen tento měsíc jsem s policií řešil 4 případy týraných dětí.“ Proto soudí, že by bylo dobré vrátit se k obsahu svátků, ke skutečnému odpuštění a posezení s blízkými.
„Když jsem byl chlapec,“ vzpomíná Max Kašparů, „neexistovalo, aby byla na štědrý večer otevřená nějaká restaurace, ale dnes jsou otevřené všechny. Rodiny nejsou spolu pohromadě, a když to nejde doma, tak jdou do restaurace. Na jedné straně se tady pořád mluví o tradici, ale ta je vyprázdněná, slavíme svátky, které jsou prázdné.“
Jak to napravit? Samozřejmě to jde. „Náprava nebude v hledání něčeho nového, ale v objevování starého. Pokud je pro mě pohodou sednout si s přáteli u jedné svíčky a být o chlebu a sýru, tak je to krásně prožitá chvíle. Ovšem dokud mi do toho nevstoupí reklama, která mi tvrdí, že potřebuji značkové víno, značkové oblečení a kaviár, jinak jsem nemoderní a zpátečnický. Reklama nám mluví do všeho, protože to důležité - vztah mezi lidmi, láska, pohoda, - to se nedá koupit a také se to buduje celý rok, na to nám Vánoce nestačí,“ dodává psychiatr.
Vánoce jsou svátky naděje – pro pohany i křesťany
Max Kašparů při vyprávění o Vánočních svátcích zachází i do historie: „Vánoce jsou tu asi od 4. století, kdy císař Konstantin v Římě povolil křesťanství. A protože jsou křesťané známi tím, že rádi slaví, tak se už od té doby začalo slavit i Ježíšovo narození. Vánoce se pak dlouho vyvíjely. Například první jesličky postavil svatý František z Assisi ve 12. století.“ Ježíš Kristus je podle Maxe Kašparů pro křesťany považován za slunce života, a nahradil tak pohanské slunce z období slunovratu. V obou případech jde o návrat ke světlu a naději.
„Zatímco dnešní stav Vánoc je spíše umělý - máme umělý stromek, svíčky, koledy, někdy jíme i umělým chrupem,“ usmívá se Max Kašparů, „pokud by šel ale vývoj historicky do kruhu, tak by se lidstvo mohlo vrátit k tomu, co je na Vánocích původní a co je nejzdravější.“
O předsevzetích je lepší s nikým nemluvit
Jako psychiatr zná Max Kašparů dobře novoroční zvyk dávat si předsevzetí: „Lidé si dávají předsevzetí nejen na Nový rok, ale i při různých příležitostech. Od 50. narozenin, až se mi narodí dítě, až se ožením, a podobně. Nový rok je praktický, protože se to od něj dobře počítá.“ Proč se nám je nedaří dodržet? „Protože se chceme zbavit zlozvyků a s těmi se nesmí přestávat pomalu, ale naráz. Velké předsevzetí vyžaduje doprovazeče, takže je dobré sehnat si nějakého parťáka nebo zkušeného rádce,“ myslí si Max Kašparů.
Doporučuje ale nezaměřovat se na to, co dělat nebudeme, nýbrž dát si předsevzetí pozitivní. „Není ani dobré to předem halasně rozhlásit po okolí, aby to pak člověk musel následně vysvětlovat, proč své předsevzetí nedodržel. Doporučoval bych dát si malý cíl a s nikým o tom nemluvit. Je to lepší, než frustrace z toho, že se nám něco nepovedlo,“ uzavírá psychiatr.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.