Marie Gregorová ví, jak těžké je starat se o umírajícího člena rodiny. Rozhodla se druhým pomáhat
Marie Gregorová dostala na Silvestra v roce 2006 nápad, který jí nasměroval život jiným směrem. Založila organizaci, která pomáhá rodinám důstojně strávit se svými blízkými poslední chvíle. Dobrovolníci, odlehčovací služba a později i hospicová péče , to vše je Sdílení. A práce pro Sdílení přivedla Marii Gregorovou i k titulu Žena regionu 2016.
„Na Silvestra jsme si s kamarádkou telefonovaly, přály a zhodnocovaly rok, koho jsme potkaly. Já jsem povídala o tom, jak jsem potkala Evu Křížovou z Holandska, co byla Češka a pracuje jako dobrovolník v hospici,“ vzpomíná Marie Gregorová. Byl konec roku 2006, ona tehdy pečovala o maminku a věděla, že se blíží závěr života. Začátek roku 2007 byl proto ve znamení velkého rozhodnutí. Vznikla organizace Sdílení, dnes obecně prospěšná společnost.
Slovo sdílení patřilo mezi nejčastěji se opakující v knize o hospicích
„Když jsem vybírala název, tak jsem si z knížky o hospicích vybrala čtyřicet nejčastěji se opakujících slov. Pak jsme si sedli a vyřazovali, až zbyla slova respekt a sdílení. Rozhodli jsme se pro sdílení, protože respekt už někdo měl,“ říká Marie Gregorová. Sdílení začalo dobrovolnickou službou, potom přibylo půjčování pomůcek a pak teprve začalo poskytovat odlehčovací službu a nakonec i hospicovou péči,“ vyjmenovává zakladatelka společnosti Sdílení. Sama v ní fungovala jako hlavní organizační živel. První dva roky pracovala zadarmo, později za minimální plat.
Sdílení nikomu nic nenutí, nenařizuje. Vše je v režii rodiny
Pro rodinu je to velmi těžké rozhodnutí, pozvat si do rodiny, do svého intimního prostředí, někoho cizího, i když chce pomoci. Přicházejí výčitky, člověk se ptá sám sebe, jestli by se neměl postarat sám, přece nebude sedět u kávy s kamarádkou, když doma umírá někdo blízký. „Aby člověk nevyhořel, je dobře, když někdo pomůže,“ říká Marie Gregorová. Pracovníci Sdílení nikomu nic nenutí a vše probíhá na přání rodiny. Pomocník může přijít jednou týdně, ale i každý den. Hospicová péče navíc poskytuje i lékařskou nebo duchovní pomoc. „Začíná to zpravidla tím, že si přijdou půjčit nějakou pomůcku.“
Dalo mi to pokoru a spoustu zkušeností
Marie Gregorová si dnes užívá zaslouženého důchodu a věnuje se svým koníčkům. „Co mi to dalo? Velkou pokoru, hodně zkušeností. Co mi to vzalo? Nevím. Já se snažím vidět pozitivní věci,“ dodává.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
