Manželé Strašilovi: Růžová obálka s dopisem psaným před 65 lety je naším osudem, že jsme spolu

Miluše a Stanislav Strašilovi žijí v Chebu. Jí je 86 let, on je o rok starší. Miluška byla 24. července 1959 jako družička na svatbě své kamarádky v Horšovském Týně. V tom samém městě sloužil mladý Standa jako voják u tamní posádky. Svému kamarádovi, taky v zeleném, byl za družbu. A tak se tihle dva, za zády nevěsty se ženichem, poprvé potkali.

„Líbila se mi, tak jsem jí napsal dopis. Byla krásně blonďatá a říkal jsem si, že tuhle příležitost nesmím prošvihnout,“ vzpomíná Stanislav. „Abych pravdu řekla, mně se tam líbil víc družba kamarádky a kamarádce se líbil Standa.“

11 fotografií

Dopis v růžové obálce budil pozornost

Za měsíc byla pouť, na kterou Stanislav Miluši pozval. Dopisem. Blížil se mu civil, tak neotálel, aby si mezitím Miluše nenamluvila třeba někoho jiného. „Pracovala jsem jako vedoucí prodejny, to věděl, a tak mi tam poslal dopis v růžové obálce. Napsal na ni: slečna Miluška, prodejnu a název vesnice. A to víte, na vesnici si hned dělali srandu,“ vypráví Miluše.

Miluše pozvání přijala a Stanislav měl velkou radost. Za svojí Miluškou jezdil, jak jen mohl. Byl velmi pozorný, nosil jí květiny a dával dárky. „Na Vánoce mi dokonce koupil krásný krajkový prádlo. Radil se se svojí sestrou. A opravdu se trefil velikostí i vkusem,“ culí se Miluše. „Já si udělal radost i ona měla radost.“

Když se ženíme, přejímáme zapečetěný dopis, o jehož obsahu se dovídáme, teprve když jsme na širém moři.
Alfréd Meissner

Alfréd Meissner: „Když se ženíme, přejímáme zapečetěný dopis, o jehož obsahu se dovídáme, teprve když jsme na širém moři.“

Stanislav si byl svou láskou jistý hned od začátku. „Věděl jsem, že tohle je pro mě ženská na celej život.“

Ačkoli v té době platilo, že intimnosti měly přijít až po svatbě, oba to chtěli vyzkoušet dřív. „Stalo se třeba, že pak byl problém založit rodinu. Tak jsme to zkusili a ono to vyšlo,“ usmívá se Stanislav. Miluše otěhotněla, a tak začali plánovat svatbu. Oba se moc těšili.

Svatba byla velkolepá. „K jídlu bylo knedlo-vepřo-zelo, pečené husy, kachny, prase, zvěřina, obložené mísy, sudy piva, koláče, zákusky. „Měli jsme čtyři kuchařky, pomáhaly i dvě maminčiny sestry. Jedlo se, pilo, hodovalo. Spalo se na seně, někteří hosté vůbec nespali,“ vypráví Miluše.

Pár měsíců po veselce se narodil syn Stanislav. Za dva a půl roku přišla na svět i dcera Ivana. Radovali se z rodiny, děti vyrostly ve slušné lidi a postupně udělaly z Miluše a Stanislava prarodiče.

Osud krutě zasáhl hned dvakrát

„Ivanka měla dvě dcery. Všechno bylo v pořádku, ale po letech si začala stěžovat, že ji bolí hlava. A ji hlava nikdy nebolela. Na vyšetření jí našli nádor na mozku, ale dávali tomu dobré šance,“ vypráví Miluše.

„Nastoupila do nemocnice v Plzni, ale nepodařilo se odstranit všechno. Doporučovali jí, aby šla na gama nůž v Praze, ale tam to odmítli. A na další kontrole jí už moc šancí nedávali.“

Ivana zemřela ve 41 letech. Nechala po sobě dcery ve věku 18 a 21 let. „To se zhroutí celej svět. Je to těžký, když pohřbíváte svoje dítě. Byla skvělá máma a holky jsou po ní. Není den, abych si nevzpomněla.“

Největší bolestí na světě je vidět umírat své dítě.
Eurípidés

O sedm let později mladší vnučce lékaři našli výduť na mozku. „Ta jí praskla, ale operace dopadla dobře,“ měli naději Stanislav s Miluší. „Jenže nastal otok mozku a byl konec.“ Jejich vnučka odešla v pouhých 27 letech.

V těžkých chvílích si byli oporou, opřít se mohli i o syna. „Kdybych byla sama, asi bych to nepřežila. Ve dvou je to přece jen snazší.“

Láska po 65 letech

Miluše a Stanislav prožili kruté chvíle, přesto na život nezanevřeli. Těší se ze společných zájmů, vnoučat i pravnoučat. Rádi spolu zahradničí. „Standa letos sázel brambory, ale já už to chtěla zatravnit,“ říká s úsměvem Miluše. Nechybí slepice, kohout a velkou vášní Stanislava jsou včely. „To je tak nádherný. Mají úžasnou energii. Vydržím u nich sedět celý den a koukat na ně, jak pracujou,“ rozjímá Stanislav.

Lásku si projevují dodnes. „Kolikrát mě přes den pohladí. Má o mě velkou starost, když se se mnou něco děje. Je tolerantní, upřímný. Porozumění je důležité, aby si ti dva nelhali a nehádali se kvůli maličkostem,“ myslí si po zkušenostech Miluše.

„Já si nevybral dobře, ale výborně,“ je spokojený a šťastný Stanislav. „Jsme až moc šťastní a rádi, že jsme se v životě potkali. On je hrozně klidnej a hodnej člověk. Na jedné ruce bych spočítala, kolikrát jsme se pohádali. Růžová obálka s dopisem je naším osudem, že jsme dnes spolu,“ dodává Miluše. „Je to hřejivej pocit u srdce. Moc ji miluju.“

Jak dlouho trvalo první rande? V čem vynikal Stanislav? Co prozradili o svatební noci? Něžnosti si projevují spíš večer, nebo ráno? Jak uspěli v manželském testu? Poslechněte si další dojemný příběh diamantového manželského páru v pořadu Zlatá láska.