Láska k ilustracím známé malířky přerostla v dlouholeté přátelství. Sběratelka z Polné vzpomíná na Marii Fischerovou Kvěchovou

"Když jsem nastoupila do první třídy, tak se nám dostaly do rukou Poupata. Začala jsem si obkreslovat," vzpomíná na své první setkání s obrázky Marie Fischerové Kvěchové Ludmila Vomlelová. Odhodlání známou malířku vyhledat přišlo o pár desítek let později. "Vdala jsem se, narodil se mi první syn. V tom šedesátém osmém roce jsem se pokusila zjistit její adresu," říká, a ukazuje starý na stroji psaný dopis, ve kterém jí Svaz výtvarných umělců adresu sděluje. Malířce napsala a brzy dostala odpověď.

K prvnímu osobnímu setkání došlo za rok. "Jedno odpoledne jsme se ocitli v Černošicích," vzpomíná. "Viděli jsme drobnou ženu s hadicí, jak kropila záhony. To byl první dojem." Marie Fischerová Kvěchová provedla Ludmilu Vomlelovou s rodinou po celé vile. Došli i do ateliéru se spoustou typických obrazů. "Zavřu oči a vidím to," dodává, a ukazuje celou sbírku pohlednic, dopisů, fotografií, novinových článků a knih, vše o milované malířce. "Toto je první dopis, který jsem od ní dostala."

Když československý rozhlas v roce 1969 vysílal rozhovor s Marií Fischerovou Kvěchovou v pořadu A léta běží, vážení, vypůjčila si Ludmila Vomlelová magnetofon, a pořad si nahrála. Po smrti malířky byla v kontaktu s její dcerou a doma jako poklad uchovává darovaný originál jednoho z obrazů.