Lamači z lipnického lomu dokážou odstřelit dvacetitunový blok žuly. Z něj pak může být i socha
Dostat ze skály velký neporušený kamenný kvádr, to je umění, které nezvládne jen tak někdo. Je třeba o kameni vědět všechno. I to, že je to v podstatě živý organizmus, který roste, mění se a zraje.
Lamači, střelmistři a kameníci z lomu u Lipnice nad Sázavou dovedou vylomit i dvacetitunové kvádry žuly.
V lomu u Lipnice nad Sázavou se žula těží už osmdesát let, a dalších dobrých padesát ho ještě čeká. „Těžíme lipnickou žulu, která se používá pro ušlechtilé kamenické výrobky,“ říká ředitel společnosti, která lom provozuje, Zdeněk Knedla. Znamená to, že z bloků kamene vznikají dlažební kostky, sokly, ale i kuchyňské desky, náhrobní kameny nebo sochy. „Nestřílíme na štěrk, snažíme se vytáhnout pěkné velké bloky, které dál zpracováváme,“ dodává Zdeněk Knedla. Svůj koutek má v areálu lomu i známý havlíčkobrodský kamenosochař Radomír Dvořák, který je autorem plastik vytesaných přímo ve stěnách bývalých lomů v okolí Lipnice.
Každý kámen má tři směry, a toho musí kameník i střelmistr využít
Každý ví, že dřevěné polínko je třeba štípat po letech. Něco podobného má i kámen. „Každý kámen má tři směry, a v těch směrech se dá různě lámat a opracovávat,“ potvrzuje Zdeněk Knedla.
Sám je vyučený kameník, a i jeho otec pracoval v kamenickém průmyslu. Na první pohled je vidět, že má kámen rád. „Lipnická žula je světle šedé až namodralé barvy a dobře se láme. Proto byla už v historii často používaná jako stavební kámen,“ popisuje.
Perunit se používá ve štěrkovnách. Velký kámen by vnitřně narušil
Základní technologií při dobývání kamene z lomu je odstřel. Používají se ale různé trhaviny podle toho, jestli bude výsledkem štěrk nebo blok. „Například perunit, který se používá ve štěrkovnách, by velký blok narušil, takzvaně nalekal,“ vysvětluje Zdeněk Knedla.
Jsou ale technologie, které využívají rozpínání látek, používají se klasické mechanické klíny, a v poslední době se používají i pily s diamantovými lany.
Každý oddělený blok kamene je popsaný a zaevidovaný
V lomu dnes není potřeba velké množství lidí. „Střelmistr připravuje nálož pro odpal, jeho pomocník vrtá vrt, do kterého nabije nálož,“ ukazuje Zdeněk Knedla na dva muže stojící na římse stěny lomu.
Za chvíli se ozve ohlušující rána, ve vzduchu je cítit síra ze střelného prachu a ze skály se odděluje pravidelný kvádr lipnické žuly. Jako všechny ostatní je nabere obrovský nakladač, a odveze ho na skládku k ostatním. Každý blok tady má své označení a je přesně zaevidovaný.
Pokud bude o kámen zájem, je ho v lomu na padesát let
V okolí Lipnice nad Sázavou je lomů více. Ty nepoužívané jsou zatopené, a člověk by neřekl, že ten krásný kus přírody byl před několika desítkami let zaprášenou jámou plnou strojů a kamení. Typická je pro zatopené lomy krásně průzračná voda, kterou s oblibou vyhledávají plavci.
V areálech funkčních lomů je ale samozřejmě koupání přísně zakázané. Podle Zdeňka Knedly má lom, ve kterém dnes těží, před sebou ještě dobrých padesát let. „Záleží na tom, jestli bude o kámen zájem, a jestli budou lidi, kteří budou chtít tu těžkou práci dělat,“ dodává.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
