Křížův mlýn v Lidmáňce se stal kulturní památkou. Majitel ho chce po letech rozhýbat

11. říjen 2017
Mlýn Lidmáňka, Pelhřimovsko

V malé vesničce Lidmáňka na Pelhřimovsku stojí mlýn, ve kterém se snad zastavil čas. Míval dvě vodní kola, která poháněla i pilu, stroj na výrobu šindelů a všechny zemědělské stroje v hospodářství. Takzvaný Křížův mlýn se teď čerstvě stal kulturní památkou a jeho majitel je dokonce s bývalými majiteli vzdáleně spřízněný.

Petr Diviš objevil Křížův mlýn asi před třemi lety. Když pak pátral po jeho historii, zjistil, že ze mlýna pocházela jeho pra prababička. Možná i to pomohlo rozhodnutí starou budovu plnou strojů a nářadí koupit. A jaké s ní má plány? „Ty novodobé věci se všechny zruší, týká se to jen jedné místnosti. Devadesát pět procent objektu je ve stavu z meziválečného období,“ říká Petr Diviš s tím, že technologie by rád zachoval a rozpohyboval. Mlet určitě nebude, ale rád by využil pilu.

Petr Diviš žádá případné pamětníky o jakékoli informace o Křížově mlýně

Nejstarších dochované záznamy, které Petr Diviš našel, jsou z úplného začátku devatenáctého století. Objevil staré smlouvy, dohody o výminku i fotografie předchozích vlastníků mlýna. Přesto dál pátrá a hledá pamětníky, kteří by mu mohli o mlýně a životu v něm podat jakékoli informace. Poslední mlynář, který v Křížově mlýně hospodařil, zemřel v roce 1995. Mlýn se ale zastavil už na konci čtyřicátých let minulého století. Dál se mlynáři věnovali jen hospodářství.

Dnes je mlýn možné spustit díky elektromotoru

Vodní kola už mlýn nemá. Potok se přestěhoval za louku a náhon a umístění kol si tak můžeme jen představovat. Uvnitř mlýna ale zůstal elektromotor z poloviny minulého století, který dokáže stroje rozhýbat. „Z těch továrních strojů je tady šrotovník od Jindřicha Světničky ze Strměch a dole loupačka od Poldy Kašpara ze Šternberka,“ ukazuje kolem sebe Petr Diviš. Ostatní stroje jsou vyrobené řemeslně a kromě nějakého toho spojovacího materiálu je vše dřevěné.

Technologie jsou až na spojovací materiál a pilové listy dřevěné

Vodní kola poháněla nejen mlýn, ale i pilu, která k mlýnici těsně přiléhá. Kdysi měla jednu stěnu otevřenou. Právě tudy se kulatina dostávala ke stroji. A opět, stejně jako ve mlýně, je všude vidět dřevo. Ozubená kola, převody, páky, rám pily i mechanizmus na posouvání klád, vše je dřevěné, samozřejmě kromě pilového listu. Ten je jediný. „Říkalo se tomu pila jednuška,“ doplňuje majitel mlýna.

Ve stodole zůstal stroj na výrobu šindelů

Všude po mlýně jsou stopy života a práce bývalých obyvatel. Leží tu krabice náhradních dílů a nářadí, na věšáku visí starý zaprášený kabát a svetr. Obojí časem úplně ztvrdlé. V rohu stojí kameninový hrnec na zelí a velká dřevěná díže. Petr Diviš objevil i obrovské válenky. Velké boty vyrobené z kůže a pytloviny s podrážkami z pneumatik. Majitel si je nejspíš sám vyrobil na zimní přecházení po hospodářství. I z toho hospodaření zbylo ve stodole vedle mlýna hodně zajímavých věcí. Jsou tam sáně na svážení dřeva, velký dřevěný vůz, zemědělské stroje a šindelka – stroj na výrobu tradiční střešní krytiny.

Spustit audio
  • Životní styl
  • Publicistika